Jít, či nejít..?

Včera jsem šla od klienta. S oběma dětmi a rovnou na nákup. Bylo asi pět hodin a cestou jsem potkala několik skupinek rozjařených lidí, evidentně kolegů, kteří se přesouvali na Vánoční večírek. Najednou jsem se úplně živě vrátila o několik let zpět, kdy jsem do těchto skupin patřila taky. 29 let, nezadaná, bezdětná, garsonka v podnájmu, skvělá práce, připravena přijít domů až ráno a druhý den prospat. A hrozně jsem litovala své dětné kolegyně, které buď prohrály “kámen nůžky, papír” se svými muži, kteří v ten samý den měli večírek taky, nebo byly po tom kolotoči “práce, děti, rodina” tak unavené, že se šly domů raději

Když jsem tak s těma taškama šla domů, tlačila kočárek, pohlcena vyprávěním, jak strašně super bude ta Vánoční besídka zítra ve školce a jak bude Toník tím nejlepším oslíkem v dějinách divadla, uvědomila jsem si, jak strašně málo “mamek” na ty slavné večírky chodilo a když už, po anglicku se vytratily jako popelky před půlnocí. A pochopila jsem :) Jasně, je skvělé obačas z toho kolotoče vypadnout a jít se bavit. Ale mnohem víc a radši bych si teď tyhle volné večery užila s nohama nahoře, na našem gauči, s dobrým filmem, večeří, kterou bych nemusela vařit, manželem po boku a dětma, které spí 300km daleko, u prarodičů..:)

A všem svým 29 letým “Já” bych vzkázala, že nejsem chudák, který prohrál v tahání sirek, ani tak vyšťavená, že si musím jít lehnout, jen si prostě tak nějak víc vážím těch klidných večerů, kdy si můžu dát se svým mužem víno, vypnout počítač a probrat všechny nedůležité a o to zajímavější věci. Třeba to, jak strašnou opici budou mít všichni ráno v práci..;)
Ale kdo ví..? Třeba jenom hrozně závidím a doufám, že do toho bezstarostného stavu zase jednou dospěju ;)

My precious...:)

Já moc nepeču... Jako snaha byla, ale prostě mám spíš talent na jiné věci. Přesto jsem před nedávnem měla tu čest fotit akci pro food blogery v IF café Ivety Fabešové, kde byl dámám představen multifunkční kuchyňský robot Sencor Pastels. Holky pekly, já je fotila..A pak mi bylo nabídnuto, abych si ten stroj půjčila na otestování domů...No neřekla jsem jim, že je to jako házet perly sviním a díky Bohu za to!!

Původně jsem zamýšlela, že si ho v té kuchyni prostě vystavím, a bude mi dělat neskutečnou parádu. Něco jako diamantová brož na starším kabátě. Ale včera jsem si řekla, že když už ho mám doma, tak to jako zkusím...A...Já jsem se zamilovala a stala se ze mě nadšená amatérká pekařka..! A to bez ironie, nebo nadsázky. Prostě jsem tak nadšená, že Vám to musím říct!

Do dneška jsem si v kuchyni vystačila s takovým tím ručním mixérem, znáte to, dvě metličky, těžký jako krá.... když s tím máte dle receptu 10 minut šlehat nějaký krém.. Těsto na chleba jsem s tím taky zkoušela..No, jasně, smějte se..Ale aspoň jsem to zkusila! A včera jsem se rozhodla, že té návštěvě, která měla přijít, upeču dort..Žádné patra, prostě korpus, krém, poleva..ale s láskou dělaný, že jo.
To, co vzniklo, jsme se..snědli dřív, než jsem to stihla vyfotit. Už jsem ho pekla..jednou..korpus byl vysoký asi tak 2,5 cm, takový jako hutný, rozuměj zdrclý. A včera jsem do formy nalila vrstvu, jejíž výšku nechápu, ten milášek ji našlehal do trojnásobného množství, než jsem byla zvyklá! A nic neslehlo, čímž vznikl problém, poněvadž jsem s tím nepočítala a vrstvu krému jsem měla připravenu na to málo, co jsem znala z minula! Pan vitnamec z večerky vedle naštěstí vede suroviny jako tvaroh a máslo (čokoládu mám vždycky v zásobě větší než malé), takže faux pas se nekonalo. Naopak, jsem konečně jednou byla za hvězdu!
Jsem blbá, že jsem to nevyzkoušela před Vánocema...to bych totiž Ježíška přemluvila, že už budu nadosmrti nejhodnější a napsala mu tolik dopisů, že by mi ho určitě přinesl.
V technických údajích se moc nevyznám, ale má celokovový vnitřek i tělo, což je pro mě známkou kvality (plast nemám ráda ani u objektivů a foťáků) a když to míchá, tak to všechno rotuje do všech stran (říká se tomu prý planetární systém hnětení, radši si to vygooglujte si)

No říkám, nejsem food bloger, ale jestli já jsem z toho totálně nadšená, tak holky musely být v extázi. Tady alespoň pár obrázků, abyste věděli, že nekecám..Nejenom v tom, že je krásný, ale taky v tom, že jsem fakt pekla a nehodlám přestat..:)