Jo, všechno je o lidech, jak jsem psala minule. A bohužel stačí jeden "problémovec" v zástupu povolaných vyvolených a už se to veze..
Začlo to tím, že Karel zhubnul. Ne já, ale on! první nespravedlnost na dlouhém seznamu.. A zhubnul víc, než tabulky, které někdo určil jako směrodatné, dovolujou. Ten člověk si asi neuvědomil, že některé věci se prostě ve sterilním prostředí nemocnice dohant nedají.. Takže odchod domů se nekonal. "Musíme dokrmovat, pije málo!" Ok, mlíko mám, odstříkáme, dokrmíme.. jenže, žloutenka! "Takže vám Káju vezmeme, teď hned, a budem nosit jednou za tři hodiny na dvacet minut." Vašim úkolem je kojit, kojit, kojit, co nejvíc za co nejkratší dobu! Na mazlení čas nemáte, to teď není důležité. Musí se zbavit žloutenky a přibrat, jinak domů nepůjdete.
Bylo jsem rozhodnutá, že kojit prostě budu, ať se děje co se děje..Jenže stres, stres, strach, strach. Kojení začíná sakra bolet, neustálé vážení před a po krmení začíná lézt na mozek. Vy nevíte co je správně a co ne, co si můžete dovolit a co už je přes čáru. Chcete domů, strašně! Protože víte, že tam se všechno spraví..
Byly tam dvě dětské sestry. Starší paní, které si na mě vždycky udělaly čas. Párkrát jsem se tam rozbrečela, to víte, bez mimina, sama přemýšlíte jak mu je, co je špatně, atd. Vždycky mě vyslechly a uklidnily. Sedly si a řekly, že dělám všechno dobře a brzy budem spolu. A pak vždycky přišla na službu jedna mladá, bezdětná.. SKoro všechno byl problém, máme moc práce, málo lidí! "20 minut a vypil jenom 40ml?? To je málo! Ostatní pijou 100! Vždyť nepřibírá, nemůžete kojit tak dlouho, je pak unavený a nemůžu ho ani dokrmit!"
Ve tři ráno, v den, kdy jsem byla rozhodnutá podepsat revers, jsem jí v důsledku spánkové deprivace a totálního nas...naštvání řekla, že bych jí přála, aby to zažila z druhé strany. Kupodivu jsme se neporvaly, ale přátelství mezi náma určitě nevykvetlo..:)
Druhý den nás pustili..:)
Věděla jsem, že doma si všechno sedne a tušila jsem, že to nebude bez problémů. Karel je savec a dravec..krvavé ragády nejsou zrovna ideální pro nastartování plnohodnotného kojení bez dokrmů..Kdo zažil, tak ví, kdo nezažil, ať je rád. Do toho zánět prsu a hnisající jizva po císaři. Tímto chci poděkovat českým vědcům za vynález Hemagelu, který mi zachránil prsa a Karlovi kus žvance. Neuvěřitelný přípravek, díky kterému jsem to nevzdala a jedeme dál.
Teď jsme z nejhoršího venku. Po 14 dnech je náš božan zpátky na porodní váze a vypadá to, že se rozhodl to pěkně rozjet.
Takže co jsem chtěla říct..? Nebojte se! Když se chce, jde to. Všecko. Nebojte si říct o pomoc a nebojte se ji příjmout. Jinak to někdy prostě nejde. A věřte si, všecko dáte!
No, dneska nic moc vtipného, uznávám, ale musela jsem Vám ukázat, že i když na fotkách to vypadá moc hezky, nebylo nám teď chvíli úplně do smíchu;)
Tímto chci moc poděkovat hlavně mému muži, mamce, ségře, Zuzce, Elišce a tak..a světový mír pro všechny!! :))
Mr. Yoda
