Nevím, kde se to ve mě vzalo. Shoda okolností, neustále se zmenšující zrcadlo, otázky souseda Vietnamce z večerky, jestli zase čekáme přírůstek...? Nebo pomohlo to, jak si Josefína hrála s převisy na mých pažích a Tonda zkoušel jak hluboko se jeho prst (dobře, celá ruka) dokáže zabořit do mých boků...? Tak nějak asi vražedná kombinace všeho zmíněného.
Bylo to jednoduché..Obula jsem si tenisky, vytáhla dvě flašky mlíka z lednice a naladila Youtube.
Pak jsem chtěla dva dny umřít..Když jsem se svého syna po týdnu cvičení zeptala jak vypadám, řekl "Jako prasátko!" Nutno dodat, že to bylo těsně poté, co jsem docvičila a tak bych si možná odpověděla stejně..
Je to veliká zábava, cvičit s dvěma dětmi. Jedno při sklapovačkách skáče po břiše, druhé po hlavě. Cviky neplánovaně prokládáte i nízkými starty a krátkými sprinty, když zjistíte, že vám jedna flaška mlíka "odešla" do koupelny a druhá spáchala sebevraždu ve prospěch krupicové kaše..
Za cca tři týdny každodenní dřiny jsem najednou uviděla výsledky svého snažení... Děti přestávám zajímat! Už jenom sedí na gauči a řvou na mě. Myslím, že si to pletou s mistrovstvím světa v hokeji. Taky už pochopily, že když cvičím, nemůžou po mě prostě nic chtít. Na těch 30 minut se ze mě stává sobecká mrcha, která při výkopech vzad dokáže svému dítěti vyrazit sušenku z ruky..
Jo a taky už si vidím na špičky nohou..;)!
Budu pokračovat. Buduje to moje tělo a jejich charakter!
Jo a mimochodem...po té půlhodině jsem ta nejlepší máma na světě...;)
Žádné komentáře:
Okomentovat