Rok se s rokem sešel a my jsme se 18.6. vydali směr Kutná hora, kde se u Velkého rybníka konal 2. ročník Welas eXterra triatlák! Pro neznalé jde o triatlonový závod, kde předpona "tri" značí počet sportovních disciplín, která po sobě následují v rychlém sledu: plavání, kolo a běh. Já jsem se teda samozřejmě zúčastnit chtěla, ale po dlouhém přemlouvání mého muže a kamarádů pořadatelů, kteří mi tvrdili, že nepasuju do žádné jejich kategorie, jsem podlehla a naši rodinu se jala reprezentovat moje drahá polovička. Chvíli se bránil, že nemá natrénováno a že s tím nepočítal, ale jakmile jsem vytáhla foťák, už se svlíkal..
Závodníky, kterých letos startovalo 46, čekalo 300m plavání, 18km na kole v terénu a 4,5 km běhu. Jedná se tedy o rychlou, krátkou trať vhodnou pro začátečníky, i když jsem tam neviděla ani jednoho a startovní pole obsadili staré známé firmy. Nám dělalo vrásky na čele startovní číslo 8, tak zvaný "Džony" který byl evidetně připraven obhájit své loňské prvenství a pak taky pár neznámých bledých tváří, před kterými zasvěcení sklápěli zrak a ještě před začátkem plovací části dobrovolně skákali do přistaveného rybníka...
Start plánovaný na 11:00 se nečekaně posunul na 11:15, což se samozřejmě podepsalo na psychice a hlavně zdraví některých závodníků, protože ve vodě čekali už od 10:55 a absence podkožního tuku udělala své.. Jooo, já jsem Vám říkala, že to je závod pro mě :)!
A bylo odstartováno! Začátek byl úchvatný, kdy zčeřená hladina Velkého rybníka připomínala start legendárního Ironmana na Hawai. První závodník má odplaváno za 5:25, magické číslo 37 za nímž se skrývá na startovní listině Pavel Ševčík, vylézá z vody v čase 6:02 a v celkovém pořadí je 4.
Díky nové kombinéze neztrácí v depu zbytečně drahocený čas, jenom šup do treter a hurá na kolo. Jak se později dozvídám od pořadatelů, terén není díky celonočnímu dešti nic moc a některé úseky je nutné kolo vést. Jak znám koudelku, nepovede a nepovede...:)
A už je tu! V těsném závěsu za pneumatikou obávaného Džonyho! Rychle dělám památeční sjezdové foto a sunu se na WC, protože Tonda se hlásí o slovo. A hlásí se i potom, takže hledám místo, kde bych složila své pozadí a sama se sebou uzavírám sázku, jestli dnešní výlet bude mít konečnou v Podolí.
Teď už se jenom "vyklusat" na běhu a je tu. Dle jeho tréninkových záznamů odhaduju čas něco okolo 23:42 min..:)
Jako první do cíle dobíhá neznámá bledá tvář..Druhý jak by smet. Později se dozvídáme, že bledé tváře jsou bratři. No jo, rodinný podnik. Chudáci, jaké měli asi dětství!
Jako 4. dobíhá závodník, který si celý závod evidentně užíval. Při dojezdu kola křičel: Aaaaa kur....a, sakra, to je na h...no! V cíli pro změnu: Do pr...le, do pr...le! Sakra, jsem čtvrtý! No, není nad to dělat sport pro radost!
Každopádně 8 a 37 nikde.. Že by přiběhli do cíle ruku v ruce..? Tak ne, už vidím Džonyho a za chvíli za ním mé želízko v ohni!V čase 1:21:31 o celou minutu lepší čas než loni i když o dvě příčky níž. To je nějaká nepřímá úměra, ne? Každopádně je to talent, ten náš kluk. Kdyby měl víc času na trénink, který trávil zařizováním rodinného hnízda, už by byl doma slot na Hawai..:)
No, příští rok si to dáme v kategorii manželských dvojic a doufám, že výsledek se negativně neodrazí na rodinné pohodě.
nový model MTB treter
Žádné komentáře:
Okomentovat