Počet zobrazení stránky

pátek 1. července 2011

Zbraslavský lov perel aneb jak utopit inženýra Ševčíka

Včera jsem byla hodná, tak jsem si zasloužila zájezd na Zbraslav na skvělou točenou zmrzlinu firmy ToJo. Ano, mé dny se v současné době omezují na takovéto drobné radosti, za které jsem neskonale vděčná - můj muž doufá, že mi to vydrží co nejdýl...

Původně byl teda plánován výlet k nějakému jezeru, rybníku, nebo jiné vodní ploše, která se prozatím nezelená, ale Pavlovo zaměstnání někdy připomíná profesi záchranáře (to když v pět odpoledne zavolá šéf, že je okamžitě nutné předělat ten dvoupatrový činžák na osmipodlažní hotel...) Domů se tedy nedostal v časovém limitu a zvolili jsme náhradní plán, který by uspokojil potřeby nás obou = voda a něco studeného..Ooo jak se nám to povede jsme ani netušili..
Rozhodli jsme se teda vyrazit na Zbraslav k legendárnímu stánku na konci cyklistické stezky, kde čepují ještě legendárnější Koutské pivo (a tu zmrzlinu..) Již několik ostřílených cyklistů, kteří mají na kontě tisíce km v terénu i na silnici, ve větru, dešti, mrazu i tropech, se tady pod záminkou doplnění tekutin zapomnělo takovým způsobem, že....pak nemohli najít ani tužku...

Pobalili jsme teda 1 ks pánských plavek, plovací brýle a ručník a já jsem se dobrovolně ujala stopek. Zážitkem byla už jenom samotná jízda velmi vyhřátým autem, ve kterém nám nefunguje klimatizace. Fakt jsem se těšila, až si svlažím své dolní končetiny tvarem připomínající čerstvě vybetonované pilířky..

No...abych to zkrátila..Ve Vltavě ani noha, takže měl Pavel celou dráhu sám pro sebe. To bude jinčí kraul než ten před dvěma lety na Mistrovství Evropy! Tehdy byl poměr plavců a lodí na litr asi 0,5 : 1
Zaujala jsem "ladný" posed  na břehu, stopky v jedné a zmrzlinu v druhé ruce.
Je velká škoda, že jsem u sebe neměla kameru, protože následoval divadelní výstup nazvaný "Mám...nemám..? Být či zmrznout?"

 

                                           Teď!.......37! Jeee Pepo já se spletla! 31!

Po prvotním proklínání, proč že si to nevzal neopren, přišel na řadu monolog, že jsem musela Tondovi uši zacpávat. Ale nakonec k ponoru přece jenom došlo! Pár temp proti proudu, zmrzlý mozek, neschopnost koordinovat pohyby a zřetelně vyslovovat...To všechno dostanete za necelých 5 minut ve Vltavě dnešních dní..! A to ještě uvidíme, třeba se do týdne objeví další  nechtěné "suvenýry"....
Jinak pro zájemce, 10.7. se v Praze uskuteční dálkový závod O pohár Vltavy. No..po tom včerejším zážitku bude zajímavé se na už jenom koukat...:)

A teď pár usvědčujících fotek, které ho málem stály.....zdraví..:)





8 komentářů:

  1. Sledovat dálkoplavecké závody není nijak zajímavé - všichni normálně plavou. Otužilci to samé. Nuda:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Majku, pak to šlo ráz na ráz, jak kdyby měl u zadku vrtulku! Na displeji jsem měla jenom rozmazanou šmouhu..:)

    Vláďo, Kdyby startoval i Pája, tak bys zažil aaa dva tři, show dva tři..:))

    Advide, teplej vypadá jinak..když vylezl, tak jsme se na břehu navzájem ještě půl hodiny termoregulovali...:)

    OdpovědětVymazat
  3. Teplota vody mě připomněla legendárního Bečvomana++, možná to mělo i o chlup míň. Nebo taky Czechmana 2009, ale tam jsem měl neoprén. :))

    OdpovědětVymazat
  4. Fuj, ty Mělice mi ani nepřipomínej. Tam jsem plaval prsama a lapal po dechu a když jsem plaval kraula, studily mě uši. :)

    OdpovědětVymazat
  5. No, náš kámoš to plaval bez gumy. Nikdy se o tom s náma pak už nechtěl bavit...:))

    OdpovědětVymazat