Prkna co znamenají jet!

A je to tady!
Už i já se můžu chlubit různými grafy, tabulkami, časy, trasami...
Začneme zlehka, nebudu tady na Vás hned vytahovat ty za poslední rok natrénované objemy...

Takže Letošní první akcí, která ve mě nastartovala chuť se do toho pohybu konečně trochu opřít (doufám, že to hned tak nechcípne), byl výlet na Modravu.
Abych vysvětlila všechny ty neuvěřitelné ůdaje, které Garmin nasnímal, tak se jednalo hlavně o testovací jízdu..:)


A co že jsme to testovali? Novou běžkařskou výbavu, nového Garmina, Tondovo Chariota...a hlavně moji výdrž :)
Na běžkách jsem se ocitla poprvé..Tedy na skejtových běžkách. Na klasikách z roku 1973 jsem už jednou stála a pak jsem otěhotněla (myslím, že s těma běžkama to nemělo nic společného, byla tehdy fakt zima)
Přišli jsme na začátek tratě a Koudelku jako když urve ze řetězu. Viděla jsem před sebou už jenom doutnající stopu a zůstala jsem na těch kluzkých tenkých destičkách stát sama samička.
Žádná instruktáž v kostce, žádná povzbudivá slova..Rozhodla jsem se teda seznámit se s "šílenýma šuskama" (Madshus) prostřednictvím klasického lyžování, ale velmi brzy mi došlo, že tudy cesta nepovede! Takže hezky bruslit..no, tak jak jsem to viděla u Páji, vždyť to nevypadalo tak složitě..a ono to šlo! A ten blažený pocit, že se hýbu z místa a je mi jedno jak u toho vypadám! - (tohle jsem se naučila v 9. měsíci těhotenství).
Na zpáteční cestě jsem dokonce měla pocit, že se na mě lidi přestávají divně koukat, takže styl už asi i zběžně bruslení připomínal..Ovšem nebylo nad ten pocit z dobře vykonané práce :)!

Sněhu nadbytek, polojasno, 4 stupně pod nulou, mírný vítr, Tonda na dohled, ideální! S Garminem se sice ještě musím trochu skamarádit a ujasnit si co od něj přesně chci, ale to je už maličkost (když jsem si hodinu po návratu říkala co že mě tak tlačí podprsenka a jestli bych neměla dát Tondovi napít, zjistila jsem, že jsem si zapomněla sundat tepák...)

Pokud to čtou alespoň trochu sportovně založení rodiče (hlavně maminy) tak bych Vám chtěla říct, že koupě Chariota mě hrozně povzbudila k tomu, abych se znova začala hýbat. Dokonce doufám v pokračování téhle "letní zimy", abych mohla začít s Tondou dopoledne běhat. Na Běžky se, věřím, letos taky ještě párkrát dostanem a na jaře zapřáhnem za kolo (tatínkovo) :)
Takže pokud váháte, neváhejte..:)
Jo a zde je můj historicky první záznam..

Ťuťu, ňuňu...

Svádím vnitřní boj..dennodenně..

"My máme zase mokrou plínku", nebo "Ty máš zase mokrou plínku"?

"No ty jsi krásné mimino", nebo "Tondo, dneska ti to fakt sekne"? 

"Ahoj zlato, dneska zase nekakal", nebo "Ahoj zlato, tak jak bylo dneska v práci"?

Je to zákeřné, tenhle rodičovský stav. Bráníte se zuby nehty a stejně Vás to dřív, nebo později, více či méně semele.

Dneska tedy o toleranci bezdětných k prvorodičům a naopak :)
Patříte-li do skupiny č. 1, tedy těch se spoustou volného času, užívajících si noci rušené maximálně svým vlastním chrápáním, tak vězte, že:

1. Nezapomeňte, že i my jsme patřili mezi vás!
2. To, že nemůžeme dneska, zítra a asi ani  příští dva týdny na pivo neznamená, že nebudeme moci příští  rok 
3. Jakákoli (a ne jen ta první) zdravotní komplikace našeho přírůstku, rovná se panické hrůze a strachu, který bych pro názornost přirovnala například k ......Přirovnání neexistuje
4. Odpustě nám, že téměř každé téma hovoru nakonec skončí u toho, jak a kdy se potomek poprvé usmál, otočil, zažvatlal, atd. Přejde nás to...až se jednou všechno naučí ;)
5. Když nadšeně vyprávíme o tom, jak je úžasné mít dítě, zkuste vždy projevit alespoň náznak zájmu. Je to pro nás důležité a nebudeme se pak cítit tolik trapně
6. Uvědomte si prosím, že mít mimino není handicap. Potřebujeme na všechno jenom víc místa, času a nervů

A teď, i když je to pro mě jako pro čerstvého rodiče těžké, bych měla sebekriticky konstatovat pár skutečností i pro nás ostatní..:

1. Nechtějte od svých bezdětných kamarádů názor na barvu a konzistenci stolice svého dítěte...Nemusím snad zdůvodňovat..
2. Nenuťte ostatní, aby si vašeho potomka chovali, nebo se s ním jinak sbližovali..Vyhnete se tím přinejmenším hysterickému pláči (..toho potomka)
3. Kočárek zabírá mnoho místa...v metru, tramvaji i autobuse. A všimla jsem si, že to většinu spoluobčanů obtěžuje..Pokustme se proto jezdit mimo špičku, třeba noční spoje nebývají tolik plné.
4. Všichni víme, že čas je pro nás nedostatkovým artiklem, ale myslete na to, že pokud vyrážíme mezi lidi, je dobré alespoň zamaskovat kruhy pod očima, pod čepici schovat mastné vlasy a oblíct si jedno z mála nepoblinkaných triček. Poradil mi to nějaký pán v metru..
5. To, že historie mého Google prohlížeče obsahuje hesla jako: Laktační liga, poruchy spánku kojenců, kysele zapáchající stolice, kdy zavádět příkrmy, separační úzkost u dětí, atd. znamená, že bych si vážně měla najít pár neutrálních témat, o kterých se můžu beze studu bavit s ostatním světem, když se do něj někdy dostanu.

Shrnuto a podtrženo, pochopíte až porodíte a my pochopíme až "vystřízlivíme" :)

Takže přeju všem dobrou noc, my si dáme pár desetiminutovek proložených několika hodinami pláče a budem se těšit na ráno, až se na nás to zvíře usměje a vše bude odpuštěno..:)