Advent!

6:25: "mamííí? Či k tobě jo?"
         "Ach jo, Pepi, lehni si a buď potichu, prosím.."
         "Mamiii? Štávat, jo? Poj!"
         "Tak jak to dneska....?V 10 focení, pak musím do obchodu pro žampiony a pro to koření. Rychle domů, ohřeju ty špagety ze včerejška..Bude jim to stačit..? A doufám jako, že si dají po obědě klid, dneska to potřebuju. Snad stihnu udělat pár fotek z dopoledne. Jo a pak ten sraz na Václaváku na svařáka..ale jenom na chvilku, musím ještě dneska stihnout uvařit tu tikka masala na zítra. A naložit kuře na satay. Ježiš vyprat a převlíknout peřiny, zítra to nestihnu, dopo fotím a pak musím dovařit ten zbytek, všichni přijdou ve čtyři. A musím dodělat ty fotky. Ty jo, neměla jsem ještě napsat nějaký článek....? A musím odepsat na ty maily a naplánovat termíny na březen..Jo a sex vlastně ještě, jsem zapomněla...!"

Trochu autopilot, poslední dny..Vlastně blbost, autopilot nemusím přemýšlet :)

       

(ne)Ženské mateřství..:)?

Dneska jsem četla jeden status, který mě přenesl v čase o necelé dva roky zpět..bylo to o spánkovém deficitu, absolutním chaosu, ztrátě osobní svobody a sexuální atraktivity, strachu z toho, že už to nikdy nebude ona "stará já".

Naprosto přesně jsem pochopila, o čem dotyčná mluví... Znáte čichovou paměť? Kdy ucítíte nějakou vůni a najednou jste schopni přenést se v čase klidně o 15 let zpět do určitého dne, konkrétní situace? Tak já mám krom toho asi i paměť literární, protože jsem se najednou viděla v tom poblinkaném kojícím triku, s týden nemytými vlasy, konejšíc 5 dní starého novorozence a snažíc se oblíknout jeho dva roky starého sourozence. Doma bordel na entou, prádlo v pračce už "stojí" asi tři hodiny, já se ten den už asi po 4. hroutím (je 9 ráno).

A teď jsme o dva roky dál. Já jsem si koupila kalhoty, dvě úplá trika a nové boty, každý týden si doma dělám manikůru a vlasy si myju kdy se mi zachce. Každý den si zacvičím (když mám náladu) a přivydělávám si. Pomalu se učím jak být zase sexy a to hlavně pro svůj dobrý pocit. Začla jsem si zase pouštět muziku na plné pecky (tu, kterou mám ráda, ne Fíha tralala) a učit děti (i manžela), že i já mám svoje potřeby a touhy. 

Ano, mateřství je krásné a své děti milujeme. ALE hlavně ze začátku je to někdy sakra těžké. Například já jsem prakticky vytěsnila prvních osm měsíců po narození druhého dítěte. V zájmu vlastního (psychického) zdraví. A zapřísáhla jsem se, že 3. dítě nikdy! A teď..? Uvidíme..:) Ale statusy jako ten dnešní mě udržují střízlivou..a šťastnou, že jsem to zase já..:)

"Ukončete nástup, dveře se otvírají"!

Ach....mám je ráda čím dál víc...!! Ale budu se fakt moc snažit, aby tato recenze byla nezaujatá a objektivní :)

Říká Vám něco Cirk La Putyka? Jatka 78? Tahle parta se rozhodla, že pole své působnosti rozšíří i na dětské publikum (ne poprvé) a uspořádala odpoledne pro děti, plné divadla, akrobacie, malování, lepení, skákání...

Prostory tohoto divadla/galerie/tělocvičny/zkušebny se nacházejí mezi pavilony 7 a 8 pražské holešovické tržnice. Kdo jde poprvé a nezná to tam: vydržte, najděte, stojí to za to! 

Dnešek začínal v 16 hod výtvarným a akrobatickým workshopem. Věkové omezení? Co to je..? 

První místnost: Klacky, látky, papír, ruličky od toaleťáku, papíry, šňůry, stuhy, vlna, plasty....

Druhá místnost: trampolína velká, trampolína obrovská, trapolína menší, trampolína malá, zavěšené látkové popruhy na akrobacii...

V obou místnostech: Děti! A skvělí "instruktoři" z řad souboru Cirk La Putyka. Úplně nevím jak popsat atmosféru. Dětí plno, chaos, všichni zkoušeli všechno a přes to tam vládl jakýsi řád a děti i rodiče věděli, co si dovolit ještě můžou a co už je naopak přes čáru. Taková nějaká soudržnost a pospolitost bych jako řekla..:)

Na pořadu dne byly taky tři divadelní představení. O kohoutkovi a slepičce, o Tučnácích a Noemově Arše a pak Loutková pohádka. Já jsem se prostě bavila...! Miluju Svěráky a jejich pohádky, protože je to záruka toho, že bavit se budou nejen děti, ale taky já. A tato představení mě překvapila (mile) tím stejným "vedlejším efektem" No co byste řekli například Vodě, která "tomu dala, tomu víc, tomu málo a tomu nic..." nebo tučňákům, kteří na Archu propašovali v lednici kámoše navíc..? Skvělé bylo i to, že vždy, když se divadelničilo, workshopy "nepremávaly" a děti se uklidněně a soustředěně srocovaly v divadelních sálech..

O občerstvení taky nouze není..Nápoje a pochutiny pro děti i dospělé a pokud vyhladovíte, můžete vyběhnout ven na tržnici.

Bylo to super. vzorek mnou testovaných osob byl rozsáhlý 2 - 59 let a všichni se bavili a udrželi pozornost :)

Když jsem pak mluvila s manažerem Štěpánem Kubištou, bylo mi řečeno, že můžu ven s informací, že od října budou v sobotu pravidelná představení pro děti, na Mikuláše pravděpodobně dvoudenní akce zaměřená na nebe, peklo...a možná i nějaká ta cirkusová školka by se našla..:)

Moc si přeju, aby všechno tohle vyšlo, protože originálních akcí pro děti ještě pořád není jako hub po dešti. A na tyhle bych chodila vážně ráda!

Recenze: Lego KidsFest

Tak nějak nevím, kde mám začít...Protože tam bylo hodně kostek, hodně dětí a dneska by ani těch 24 hodin nestačilo..
Lego KidsFest je zážitkový festival. Pro všechny. Sedím tady, koukám na fotky a přemýšlím nad tím, jak stárnu, protože jistá jsem se cítila pouze v zónách "volného hraní" kde se nacházely mi známé klasické kostky z roku 1980.
Abych začla popořadě...přijeli jsme ve všední den hned na desátou, což se ukázalo jako nejlepší volba, neb návštěvníků ještě nebylo mnoho a tudíž možností k hraní bylo moc a těch ke ztracení dětí málo. Celý festival je rozdělen do několika tématických částí: Lego City, friends, chima, bionicle, Star wars, Technic, Ninjago...a nevím co ještě..Jestli jsem na něco zapomněla, může za to má stařecká paměť a hlavně neznalost nových výrobků. V každé části děti můžou získat razítko na hrací kartu, kterou získáte u vstupu a za všechny nasbírané razítka pak získáte u východu malou pozornost Lego marketingu. Říkám Vám, že ne vždy to bylo jednoduché, protože v současné době jsme zaseklí na Duplu..Všechny ostatní levely byly jako křest ohněm! Musíte například dle zadání postavit určitou věc, dle vlastní fantazie a možností..Nejhorší byla sekce Bionicle, která s klasickýma Lego kostičkama nemá společnou snad ani barvu..Tam jsem si sáhla na dno mých tvůrčích sil a dle vyjadřování rodičů okolo nebudu mít noční můry jenom já..

Co se týče těch, na které je festival zaměřen, tak ti byli nadšení. Mluvím o dětech...Od nejmenších po největší, všichni si najdou to své. Za sebe můžu říct, že na mě nejvíc zapůsobil pavilon "umění" aneb co všechno lze z Lega postavit. Nechápu to..Prostě všechno! A všechno je funkční! Myslím, že i kávovar a toustovač by se tam našel!
Svého muže jsem se pak zeptala, co pro něj bylo tím NEJ. Prý možnost odložit děti..A já musím souhlasit :) Personál je úžasný. Děti na prvním místě! Když se k těm svým nehlásíte, někdo z Lego týmu se jej vždy ujme a snaží se ho zabavit, abyste měli čas namazat si francovkou lýtka a vypít kafe, které je možné zakoupit ve stánku přímo v centru dění.
Abych nezapomněla...Najíst se tady taky můžete! A to v celkem přijatelné kvalitě i ceně. Svíčková, smažák, kuřecí řízek, knedlíky s uzeným a zelím, saláty, polívky...Vyzkoušeli jsme skoro vše a zdravotní ani jiné potíže se nedostavily.
A taky můžu říct, co bylo nejvíce depresivní...absence fantazie. Když mi bylo 10, dokázala jsem z těchto kostek postavit snad všechno, co mě napadlo. Dneska jsem nad tím barevným mořem stála a byla jsem v rozpacích..nešlo mi to..Až po několika hodinách jsem to zase rozbalila a i když to ze začátku nemělo hlavu ani patu, bylo to super :)

A ještě jednu věc bych ráda zmínila..spousta lidí v mém okolí si stěžuje na cenu vstupného. Nemůžu souhlasit..Viděla jsem na vlastní oči, kolik lidí se na přípravě podílelo. Kolik chlapů skládalo kostičku po kostičce, aby mi pak mohla padnout čelist. A převézt 7 miliónů kostek? Ty asi taky nenacpete do jednoho auta.. Předtsavte si, že dáte 2500,- za lístek na Madonnu a zjistíte, že zpívá fakt falešně a "užili" jste si to jenom vy sami, bez rodiny..Tohle Vám tady nehrozí..:)

Hrajte si! Mluvte u toho a zkoumejte. Byl to pro celou naši rodinu nesmírně inspirativní den :)

                                                   Jít ve všední den jedině doporučuji!

                     Tyto dvě postavičky mi zabraly cca 40 minut čistého času..Ale už vím, jak na to :)

                                              Myslím, že tatínkové budou nadšeni....:)

Jak pracuju...

Znáte to? Přivydělat si na mateřské je vždycky víc, než vítané..většinou si to nechávám na noční směnu, když děti usnou, ale někdy to prostě nejde, protože “to” musí hotovo HNED! Je fakt, že pokud u práce nemusíte příliš přemýšlet, tak se to občas povést může..Například takové lepení známek na obálky, skládání ponožek, škrábání brambor..ale kdo by mi tak za tohle mohl doma platit, že.. Takže se snažíte prodat své intelektuální já a například psát články a fotit..

Tak třeba dneska..Zadání od klienta, které se snažíte rychle přečíst, mezitím udělat dětem šťávu, sundat jednomu plínu, posadit na nočník, otevřít word, udržet na nočníku, hledat telefon..Kde je telefon??..Nočník…!? Druhé dítě se mezitím dostává k temperovým barvám připraveným k malování kraslic. Přemýšlíte jenom nanosekundu, jestli jim to dovolíte, nebo ne. Vy totiž ten článek napsat musíte! A k tomu taky dodat fotky! A ony se malováním krásně zabaví, ba co víc, pomůžete jim tím k rozvoji motoriky a představivosti! To určitě píšou ve všech těch chytrých knihách! Takže jo, hrajte si, děti moje..Sedám k počítači..Můzo, můzo, kde jsi? Potřebuju velkou pusu..! Začínám..jde to, něco mě napadá..Píšu, píšu, je to fajn! Děti jsou klidné, kafe horké..děti jsou klidné..?!

Temperové barvy jsou fajn. Vypadají hezky na dětech, na nábytku, na koberci, jenom ještě nevím, jak vypadají na kraslicích..Na ty jediné se nedostalo. Stává se ze mě lovec, snažící se chytit dvě totálně zamazané ratolesti, které úprkem samozřejmě nadělají ještě víc škody, než se jim prozatím povedlo. Čas letí, klient čeká, děti se radujou ve vaně. Já rezignovaně stírám nánosy barev z nejvíce postižených míst a dopíjím studené kafe. Mezitím se snažím v hlavě složit to, co bude pointou článku, který jsem měla odevzdat před půl hodinou. Sedám k počítači s dětma na klíně, protože jinam si teď prostě sednou nechtějí. Píšu, mezitím mažu to, co připsaly dětské prsty a konečně odesílám..

Jsme na sebe pyšná. Sice jsem nestihla uzávěrku, ale žiju..A mé děti taky. Mezitím mi přichází odpověď, že jsem si pravděpodobně špatně přečetla zadání, protože jsem psala úplně o něčem jiném…Jak se to jenom mohlo stát!?

Zase cvičím...

....A nechápu, jak jsem se u jednoho dítěte mohla vymlouvat na nedostatek času, či ještě lépe, únavu...?! Vždyť já jsem neměla ani páru, co ty slova znamenají..A tak jsem teď vůči ženám uvažujícím jako já tehdy, mírně řečeno netoleratní..:))

Nevím, kde se to ve mě vzalo. Shoda okolností, neustále se zmenšující zrcadlo, otázky souseda Vietnamce z večerky, jestli zase čekáme přírůstek...? Nebo pomohlo to, jak si Josefína hrála s převisy na mých pažích a Tonda zkoušel jak hluboko se jeho prst (dobře, celá ruka) dokáže zabořit do mých boků...? Tak nějak asi vražedná kombinace všeho zmíněného.

Bylo to jednoduché..Obula jsem si tenisky, vytáhla dvě flašky mlíka z lednice a naladila Youtube.
Pak jsem chtěla dva dny umřít..Když  jsem se svého syna po týdnu cvičení zeptala jak vypadám, řekl "Jako prasátko!" Nutno dodat, že to bylo těsně poté, co jsem docvičila a tak bych si možná odpověděla stejně..
Je to veliká zábava, cvičit s dvěma dětmi. Jedno při sklapovačkách skáče po břiše, druhé po hlavě. Cviky neplánovaně prokládáte i nízkými starty a krátkými sprinty, když zjistíte, že vám jedna flaška mlíka "odešla" do koupelny a druhá spáchala sebevraždu ve prospěch krupicové kaše..


Za cca tři týdny každodenní dřiny jsem najednou uviděla výsledky svého snažení... Děti přestávám zajímat! Už jenom sedí na gauči a řvou na mě. Myslím, že si to pletou s mistrovstvím světa v hokeji. Taky už pochopily, že když cvičím, nemůžou po mě prostě nic chtít. Na těch 30 minut se ze mě stává sobecká mrcha, která při výkopech vzad dokáže svému dítěti vyrazit sušenku z ruky..
Jo a taky už si vidím na špičky nohou..;)!

Budu pokračovat. Buduje to moje tělo a jejich charakter!
Jo a mimochodem...po té půlhodině jsem ta nejlepší máma na světě...;)

Za co platit..

Člověk pořád vymýšlí...co, komu, za co, kdy, jak...A můj muž měl dnes narozeniny..takže vymyslet co, jak, kde...
Hilton!....Co?? Brunch!...Co?? Drahé!..Fakt??
Dobrá. Za stovku to nebude..Ale kolikrát se do takového podniku za rok vydáte?

Abych upřesnila důvod rozhodnutí: Dětský koutek s hlídacíma tetama..

Cena pro dospělého: 990,- (včetně alko, nealko, parkování v garážích na starém městě)

Děti do 6 let: 0,- (včetně jídla, pití, parkovného a dětského koutku s hlídáním :) )
Děti od 7-12 let: 350,- (včetně jídla, pití, parkovného a dětského koutku s hlídáním)

Vím, že mnoho z vás bude namítat, že tolik prostě nemůžete projíst...Už jste měli humra? Sushi? Krevety? taky žebírka, polévky, různé druhy mas, ryb, nudlí...vše perfektně čerstvé, chutné a v neomezeném množství.
Děti jsou zde více než vítány. Dětský koutek mají na povel dvě hlídací tety, které přesně ví, kde která rodina sedí, aby mohla v případě potřeby dítě přivést. Ratolesti mají také k dispozici svůj vlastní raut, odpovídající jejich výšce a věku..:) Čerstvé kuřecí řízečky, hranolky, minipizza, nebo těstoviny s čerstvými drcenými rajčaty a Parmezánem. Džusy, voda, ovoce.. (zdarma do 6 let)

Poprvé v životě jsem se cítila, že jsem někde srdečně vítána. "Víno? Chutná? Dolejeme? O děti se nebojte!"
"víte, manžel má narozeniny..Máte nějaký dortík?" Zákusky jsou samozřejmě v nabídce také, ale měla jsem na mysli nějaký větší dort.. "Zařídíme!" A zařídili..čerstvý medovník s ovocem a blahopřáním s jeho jménem. "hodně štěstí zdraví" zahrála živě úžasná jazzová kapela. To vše samozřejmě v ceně. Náš zákazník, náš pán.
Tonda tvořil, Pepina bořila..Vše v naprosté pohodě a samozřejmosti. Tady jsou děti vítány!
Dneska to byla zvláštní příležitost. A já jsem pochopila, za co jsme dnes zaplatili..Za skvělý servis, úžasné jídlo a atmosféru. Protože cena určitě nebyla adekvátní tomu, co jsme si odnesli. Byla nižší. A to je ta nejlepší reklama, která se prostě zákonitě roznese.
Takže palec hore, příští rok zase :)!