Ejchuchuuu, ejchuchuuu, svršky letí do vzduchuuu!

Rodičovství a intimní život.
Na toto téma byl jeden z mých postů na FB. Na to někdo položil otázku, že jako jestli rodičové opravdu mají SEX??
A můj tatínek na to odpověděl:"Nevím, ale zeptám se našich"

No, nic si nenalhávejme, asi to nebude veselé čtení..

Kdysi, v dávných dobách, kdy televize byly jenom černobílé a po poli za barákem se proháněli dinosauři - takhle si Tonda představuje moje mládí - jsem "to" zažila prvně. Ale i tak jsem tomu pak ještě dala šanci....
A vlastně se to tehdy nelišilo od té doby teď! Taky jsme hledali místa, kde nás nikdo nenajde a moc se nehrálo na kvalitu, ale na čas.
Ale!...Bylo nám o 20 a více let méně (tady bych nezabředávala do detailu) a na starost jsme měli jenom školu, akné a nedostatek financí. To se teda vlastně taky moc neliší...

Roky na vysoké asi rozebírat nebudeme,  tam ať si každý do svědomí sáhne sám, ale hlavní je, že máme na co vzpomínat, ne..??

Přišlo, teda odešlo to s narozením prvního dítěte..Ono se to jako připlížilo a pak ještě dvakrát, s dvakrát větší silou..
Aby nedošlo k mýlce..chuť na "to" zůstala!...Ve většině případů, teda. Kolabuje ovšem time management. Tři děti spolu dokážou náramně dobře kooperovat, prostě mají hlídky, které si domlouvají asi nějak podobně jako mravenci. Takže pachovými a jinými signály a funguje jim to náramně!
O uspávání dětí nemá vůbec cenu se vypisovat, protože ten, kdo si vytáhne sirku k těm starším s nima skoro vždycky vytuhne...Takže...Je to vlastně za odměnu..?

Každopádně, neházejme flintu do žita! Nedávno jsem slyšela zaručnou radu nějakého Dr., PhDr., Mgr., Ing., Csc, SPD, nebo co to bylo, že prý je dobré stanovit si den v týdnu, kdy jako prostě musíte "to".  Za každou cenu. Prostě pravidelný režim dělá přátele..a manželství.. No..A v pondělí mi Pavel říká:"Já jsem se včera trochu i modlil, aby jsi třeba zapomněla..!" No já nezapomněla, ale modlila jsem se taky, že jo..
Víte vy co to je, když nespíte 168 hodin + 3 měsíce a do toho makáte na plný úvazek? No, o tom napíšu příště, To bude teprve krátký. A sprostý...!!

Abych jako nebyla tak negativistická..Sex máme pořád moc rádi. Hlavně si o něm povídáme a plánujeme si ho. A to je jako moc hezký! Myslím, že brzy zase, my všichni rodičové, zažijeme svoje "poprvé"....

Pomoc

Ne, to nekřičím zoufalstvím. Tohle myslím jako podstatné jméno. A jako fakt PODSTATNÉ!

Mám kamarádku (mám jich teda víc..doufám..) a ta kamarádka má na svědomí jeden úžasný projekt (teď tak přemýšlím, že spousta mých kamarádek má úžasné projekty..!!)
Jmenuje se DORRA a pomáhá lidem v Indonésii na ostrově Lombok
Tahle Petra, to je "normální máma dvou kluků a manželka chlapa, který by měl mít svatozář (jako ten můj..). Dlouho to byla naše sídlištní sousedka z paneláku kousek vedle a seznámily jsme se hrozne roztomile, to když na zahrádkové slavnosti ve školce úplně bezelstně zahlásila: " Jee, vy máte dvě děti a koukám, že třetí na cestě! To bylo asi rok předtím, než jsem otěhptněla s Karlem..:)) Od té doby jí prostě miluju :)!!

A jak DORRA pomáhá? Pomáhá uzdravovat nemocné a zraněné a teď, což považuju za úplně zásadní, učí tamní obyvatele starat se o sebe. Učí je umět si poradit, když se zraní, nebo jak se starat o své zuby - ano, ne všude na světě to lidi vědí a tam, kde je Betel dobrý kámoš, tam to je potřeba dvakrát tolik :)!

Nebudu tady vypisovat takové ty nudné údaje kdo, kdy, jak, to si můžete vlastně najít sami jednoduše kliknutím na tenhle odkaz, že jo.. www.dorra-doctors.cz, https://www.facebook.com/dorra.africa

Chci říct něco jiného. Jak se dají plnit sny..ty svoje a taky těch ostatních.
Ona totiž Petra (to je ta děsně šikovná kamarádka, kterou můžete slyšet i v rádiu) dostala úplně skvělý nápad a spolu s dalšími dobrovolníky a dětmi od nás ze školky vydala audio CD Do Indonésie nejen za pohádkou, které je plné příběhů, písniček a říkadel v Indonéském duchu. Na tom CD se podíleli úplně obyčejní lidi, děti, rodiče, které nikdy ani ve snu nepadlo, že budou někomu hrát doma z přehrávače a pomáhají tím lidem tisíce kilometrů daleko, kteří ani neví, že existuje něco jako Brufen, který jim mimochodem taky splní sen třeba o bezbolestné noci s bloklýma zádama, nebo antibiotika, které pomůžou vyléčit 10 let starou ránu po kousnutí krokodýlem (to jsem si nevymyslela, takového pacienta tam opravdu mají. Říkají mu Dundee)

No a vy to CD můžete koupit sobě, nebo někomu, koho máte rádi za symbolických  TADY jako MP3 soubor, nebo jako CD (jako CD disk) a to po té, když napíšete Petře Lazákové na petralazakova@gmail.com a ona vám ho mileráda pošle!
CD stojí 250,- a MP3 je o něco málo levnější. Hele, to není moc, co říkáte?!

Ono tenhle projekt mění životy a propojuje lidi napříč profesema a kontinentama. Mám další strašně talentovanou kamarádku Janu, která vyrábí různé hračky pro děti Pikle z pytle a ta se s manželem rozhodla, že pojede na dovolenou právě do Indonésie a když o Lomboku, kam chtěli, hledala informace, se tyhle holky nějak našly, informace si předaly a Jana už v tom taky tak trochu jede :)) Protože je to prostě fajn, někomu pomoct a o to víc, když ty lidi vidíte na vlastní oči, vidíte, že jsou skuteční a že mají skutečné problémy a trápení.

No sklouzává mi to k sentimentu a to jako nechci, takže už jenom pár fotek ze křtu CD a taky tady  ten můj klip z fotek, které jsem pořídila na Vánoční besídce naší školky. Tam totiž nacvičili představení z jiného CD, které vzniklo taky pod taktovkou Petry a stejného ansámblu :)

Tak děcka, zkuste někomu pomoct a udělat radost sobě i tam těm za mooořem :)

Mám vanu..

A tím nemyslím jenom povislé břicho, ale opravdovou vanu.
A rozhodi jsme se ji pořádně využít a zaplavat si!

Nikdy dřív jsem s dětma neplavala. Nechtělo se mi nikdy vláčet sebe a dítě někde po Praze, tam se navzdory komplexům ukazovat v plavkách, pak sušit sebe i dítě a pak zpátky přes Prahu domů. Všechno tohle pro mě nepříjemné vynásob 3x, pokud toto absolvujete v zimě!
No a protože se svým 3. a posledním [ano posledním] dítětem bořím mýty a začínám objevovat už objevené, například nosím v šátku a nechávám si Karla v posteli i přes noc, zkusili jsme i takzvané "vaničkování"
Tou největší přidanou hodnotou pro mě na začátku byl fakt, že se nemusím hnout z domu. Ano, lektorka Sandra za náma přijela až domů a všechno se odehrálo za zavřenými dveřmi v paneláku v Michli :)

Nevěděla jsem, co čekat. Fakt ne. A můžu vás napínat a okecávat to, ale prostě to bylo perfektní!
Sandra přijela a bylo to, jako by přijela na kafe kamarádka, která vám mimochodem ukáže, jak jinak okoupat dítě, prvorodičkám poradí, jak správně dítě nosit a manipulovat s ním, dokonce i poradí s kojením (sama je maminkou dvou dětí, z nich druhé má teprve pár týdnů :).

Bylo to fakt hrozně fajn. Napustili jsme vanu (tady myslím jako opravdu napustili do plna, proto radím okoupat potom celou rodinu :) a svlíkli Karla. Ve vší počestnosti! Sandra se s miminkama nejdřív "seznamuje" a je to hrozně hezké :) Mluví s nima, hladí je a ony to strašně hezky vnímají:) No a po tom, co si mezi sebou vymění telefonní čísla, se jde na věc.

Prvnotním záměrem je to, aby si to děti a maminky užily. Takže žádný stres, všechno pomalu a v klidu, nikdo na nikoho nespěchá. Sandra vám všechno ukáže a vysvětlí a vy to pak zkoušíte sami. první návštěva byla seznamovací, nejen mezi námi všemi, ale i s vodou a technikou splývání na hladině. byla jsem strašně překvapená, že Karlík se na hladině opravdu "vznášel" sám, jen jsem ho jistila pod hlavičkou. Samotné plavání trvá krátce, max 15 minut, protože děti zapojují různé svalové skupiny a rychle se proto unaví. Koupel je zakončena miminkovskou masáží, takže jako fakt wellness a já jsem bledla závistí..:)

Zeptala jsem se Karlíka na zpětnou vazbu, ale usnul dřív, než mi stačil něco sdělit. Nicméně pokud mohu mluvit za něj, byl pravděpodobně nadšen, stejně jako já. On ten náš kluk má všeobecně vodu rád, když řve a už nevíme co s ním, jde se koupat a je klid, takže jsem čekala, že to bude mít úspěch. Ale že bude rozdávat úsměvy na všechny kačenky ve vaně a bude Sandru balit před zraky rodičů, to překvapilo i nás :)

Těším se na příště, fakt jo. A taky na to, až začneme chodit plavat i s Tondou a Pepinou. Toník má z vody trochu strach a byla jsem ujištěna, že i s tím se dá krásně pracovat a to je Tondovi už 6.

Prostě moc doporučuju. A koho? Malé piráty. Holky vedou lekce v hotelu Juliš na Václaváku (super dostupnost na metro i tramvaj) v bazénu, kde je slaná voda a tohle vaničkování probíhá u klientů doma. A když nemáte vanu..? Nevadí, Sandra nebo Zuzka se s Vámi individuálně domluví na alternativě :)!

(Ne)přirozené kojení..?

Tak jo, dneska to nebude růžové, ani zalité sluncem, jako můj porod. Tím totiž to euforické období v rámci porodnice skončilo.

Jo, všechno je o lidech, jak jsem psala minule. A bohužel stačí jeden "problémovec" v zástupu povolaných vyvolených a už se to veze..
Začlo to tím, že Karel zhubnul. Ne já, ale on! první nespravedlnost na dlouhém seznamu.. A zhubnul víc, než tabulky, které někdo určil jako směrodatné, dovolujou. Ten člověk si asi neuvědomil, že některé věci se prostě ve sterilním prostředí nemocnice dohant nedají.. Takže odchod domů se nekonal. "Musíme dokrmovat, pije málo!" Ok, mlíko mám, odstříkáme, dokrmíme.. jenže, žloutenka! "Takže vám Káju vezmeme, teď hned, a budem nosit jednou za tři hodiny na dvacet minut." Vašim úkolem je kojit, kojit, kojit, co nejvíc za co nejkratší dobu! Na mazlení čas nemáte, to teď není důležité. Musí se zbavit žloutenky a přibrat, jinak domů nepůjdete.

Bylo jsem rozhodnutá, že kojit prostě budu, ať se děje co se děje..Jenže stres, stres, strach, strach. Kojení začíná sakra bolet, neustálé vážení před a po krmení začíná lézt na mozek. Vy nevíte co je správně a co ne, co si můžete dovolit a co už je přes čáru. Chcete domů, strašně! Protože víte, že tam se všechno spraví..

Byly tam dvě dětské sestry. Starší paní, které si na mě vždycky udělaly čas. Párkrát jsem se tam rozbrečela, to víte, bez mimina, sama přemýšlíte jak mu je, co je špatně, atd. Vždycky mě vyslechly a uklidnily.  Sedly si a řekly, že dělám všechno dobře a brzy budem spolu. A pak vždycky přišla na službu jedna mladá, bezdětná.. SKoro všechno byl problém, máme moc práce, málo lidí! "20 minut a vypil jenom 40ml?? To je málo! Ostatní pijou 100! Vždyť nepřibírá, nemůžete kojit tak dlouho, je pak unavený a nemůžu ho ani dokrmit!"
Ve tři ráno, v den, kdy jsem byla rozhodnutá podepsat revers, jsem jí v důsledku spánkové deprivace a totálního nas...naštvání řekla, že bych jí přála, aby to zažila z druhé strany. Kupodivu jsme se neporvaly, ale přátelství mezi náma určitě nevykvetlo..:)
Druhý den nás pustili..:)

Věděla jsem, že doma si všechno sedne a tušila jsem, že to nebude bez problémů. Karel je savec a dravec..krvavé ragády nejsou zrovna ideální pro nastartování plnohodnotného kojení bez dokrmů..Kdo zažil, tak ví, kdo nezažil, ať je rád. Do toho zánět prsu a hnisající jizva po císaři. Tímto chci poděkovat českým vědcům za vynález Hemagelu, který mi zachránil prsa a Karlovi kus žvance. Neuvěřitelný přípravek, díky kterému jsem to nevzdala a jedeme dál.
Teď jsme z nejhoršího venku. Po 14 dnech je náš božan zpátky na porodní váze a vypadá to, že se rozhodl to pěkně rozjet.
Takže co jsem chtěla říct..? Nebojte se! Když se chce, jde to. Všecko. Nebojte si říct o pomoc a nebojte se ji příjmout. Jinak to někdy prostě nejde. A věřte si, všecko dáte!

No, dneska nic moc vtipného, uznávám, ale musela jsem Vám ukázat, že i když na fotkách to vypadá moc hezky, nebylo nám teď chvíli úplně do smíchu;)
Tímto chci moc poděkovat hlavně mému muži, mamce, ségře, Zuzce, Elišce a tak..a světový mír pro všechny!! :))

                                                                            Mr. Yoda

Do třetice

“Tak jaké to bylo?” “Co třetí císař?” “Jak ti je?”

Takové jsou nejčastější otázky pár dnů po mém posledním porodním zážitku. Tak Vám to teda řeknu!

Bylo to hezké! Protože jsem si řekla, že to bude hezké. Na den otců dostal můj muž dárek v podobě večera a noci bez dětí, pouze se mnou! Dobrý ne? 

To, že to bylo v porodnici na rozkládacím křesle oddělení gynekologie, to je jiná..moc tímto děkuji naší milé Lucce, která nám toto umožnila a jakožto bezdětná zažila co to je starat se z ničeho nic o dvě děti..(nevím, proč se mě pak ptala na tu sterilizaci…?)

Jako noc fakt romantika, výhled na Vyšehrad, do krásných zahrad a na záchodě mě přepadal sentiment, když jsem z hradeb slyšela: “čau kámo! Ty vole, zajdem na Hradby na jedno, dvě?!”

Ráno přeskočím, páč jídlo jsem nedostala a když se konečně podařilo napíchnout na počtvrté kanylu, tak jsem zažila obvyklou hodinku pocitu domdlob, zmatení a nutkání poslat všechny dopryč, protože z toho dryjáku kombinace léků proti zvracení atd je člověk fakt mimo a neví co se sebou. Mele kraviny a nechápe co po něm ostatní chtějí. Teda takhle to působilo vždycky na mě..:)

No a pak jako čekáte, kdy si pro vás přijedou. A nemyslete si, i tady se předbíhá jak ve frontě na vlek! Některé rodičky neváhají použít ty nejpodlejší způsoby a začnou jim stahy nebo praskne voda aby se dostaly před vás..!

Na sál jsem se těšila. Protože ze všech možných důvodů! Jasně, strach jsem měla taky, co když se nepovede napíchnout spinál, co když, co když, co když…ale už jste prostě tam. A hlavně jsem tam měla Pavla, který mi celou dobu seděl u hlavy a kontroloval znaleckým okem, jestli to dělají dobře:) 

Spinál je stejně taková zázračná věc. Zablokuje pouze bolest, ale čití Vám zůstane. Takže věskeré tlaky a tahy cítíte. Někdo to možná nesnáší dobře, ale pro mě to byl prostě zase zážitek, když cítíte jak se ty 4kila živé váhy najednou vyloupnou a začnou řvát:) to je vám pak všecko jedno!

No a pak se modlíte, aby na JIP nebylo volno, nebo měl anesteziolog dobrou náladu a dali vás na normální pokoj. To je totiž zásadní. No schválně, co je lepší: 

1. Cítit jak přicházíte k sobě na pokoji s 1453 přístrojema a dalšíma 5 ženskýma
2. Cítit jak přicházíte k sobě na pokoji s manželem, telkou a telefonem..?

Dneska je to 3. den po porodu a jsem jako nová. A unavená. Jako dost..:) 
A děkuju všem v Podolí a hlavně naší Zuzce, že mi to tady udělali takové pěkné. Jasně, může mi vadit tisíc věcí, že mi berou 100x krev, že musím splňovat někým dané normy aby nás pustili domů, že je to jídlo fakt děsné, ale nakonec je to stejně všechno o lidech, kteří vám to tady můžou udělat super, nebo naopak. A já měla štěstí:)

A fakt nemám trauma z toho, že jsem nerodila přirozeně. Protože ono tohle taky není žádná prča a hlavně, fakt není důležité jak to drobě příjde na svět. Se na ty naše holomky podívejte…;)

P.S. Už nejsem tak protivná jako před měsícem

P.S.2 Jsem ale dost unavená, tak hned neodepisuju - nejsem nafrněná (momentálně…;))

P.S.3 Na jméno Karel tady letí všechny doktorky a sestřičky ;)

Zalepená

Dneska je to primárně pro matky (ty nastávající), ale ty "lepíky"  ulevují i od bolesti zubů, pánové:)!

Jsem na konci 7. měsíce. A je to blbý. Jako fakt, takhle mě v těhotenství nikdy nic nebolelo a to jsem si myslela, že jo..Dneska už jsem spala radši i v sedě, protože to, co se s mým tělem děje při sebemenším pootočení v noci v leže, to by mohli používat jako nástroj k mučení ve středověku.
Stydká kost mi tam tancuje jako v Lucerně na "osmdesátkách", jizva a srůsty bolí jako den po císaři a žebra s kyčlema..to nemá cenu popisovat. Nevím, jestli
 ta bolest intenzivnější kvůli tomu věku, nebo tím, že je to potřetí, ale nejspíš obojím.
Takže jsem se rozhodla s tím něco udělat a napadly mě tejpy, protože jógu ani pilates fakt nezvládám.
Od kamarádky jsem dostala kontakt na Kristínu, která se tímto oborem zabývá a byla tak hodná, že přijela až k nám domů.
Tady jsme zjistili, že mám nejspíš rozestup břišních svalů (čemu se divím..?) a proto je to břicho tak velké a špičaté.
A pak začla lepit  a já jsem čekala, jestli se něco bude dít..Pro děti to bylo něco, protože mi nadšeně vybíraly design tejpů, takže má představa punkového břicha obaleného v růžovočerných lebkách (ty jediné mi tam chybí), vzala brzy za své.
Pochopila jsem, že možností zafixování je opravdu hodně a nejen na břiše, ale vlastně úplně na celém těle, včetně obličeje (bolesti zubů a hlavy) a dokonce se tejpujou i bříška miminkům proti kolice. Po porodu se chystám ještě na tejpování jizvy po císaři.

Já mám teda podepřené břicho a zafixované i zepředu, protože je těžké + bedra, protože ty dostávají taky zabrat. Je to hodina a musím říct, že jsem nečekala, že to bude takový rozdíl. Ne, že bych šla skákat na trampolínu, ale cítím se mnohem líp, břicho je pevnější a netáhne. Nejrychlejší byl asi nástup úlevy na bedrech, protože tejpy jakoby i hřejou, což je zrovna v téhle oblasti dost příjemné:)
Tak to vypadá, že dneska večer nebudu pololežet jak placka, ale možná i něco......uvařím...:))
Takže směle do toho, dámy, teď mám pocit, že ty poslední dva měsíce možná i vydržím!

P.S. jdu s kůží na trh, komentáře směrem k mým tělesným proporcím budu nemilosrdně mazat....:))

Opravdický Social life

      Vždycky mě moc potěší, když mi napíše nějaký můj sledovatel, jaká jsme krásná a super rodina, jak máme nejlepší děti a jak dotyčnému / dotyčné zvedáme náladu líbivýma fotkama a vtipnýma historkama ze života..

      Tak víte co..? Já vás uklidním a některým z Vás udělám ohromnou radost....normálně si představte, že na děti křičíme. Jo, řveme po nich vlastně každý den a to hlavně u jídla. Protože bez keců sní jenom krupici a nudlovou polívku. Jo a rohlík s medem a čokoládový (ne jiný!) jogurt s vločkama. U všeho ostatního sedí dvě hodiny, dokud nám nedojdou nervy a nezakážeme sladkosti, tablet, kamarády a kyslík nejmíň na týden.

     Taky se perou. Hlavně večer, kdy už jsme všichni unavení a na takové věci my dva rodičové nemáme fakt vůbec náladu. Takže nejdřív zase řveme a pak už je jenom ignorujeme, nebo zakazujeme sladkosti, tablet a rušíme jízdenky k babičce. 

      A tvrdohlaví jsou. Teda hlavně Pepina. Vlastně jenom Pepina...Tohle jsem myslím nezvládala ani v těch “nej” stádiích puberty. Ona nám normálně rozkazuje. Máme z ní strach..A dává se do řeči s cizíma lidma. A odporuje nám a vzteká se. Tak my se taky vztekáme a strašně nás to jako unavuje.       
     Jednu dobu jsme tyto situace řešili alkoholem! Teda jako my dva rodičové. Víno večer, víte jak. Až jsem musela otěhotnět, abych toho nechala. Tím pádem jsem ho přestala kupovat a nepije už ani Pavel. Proto se taky vždycky moc těší k našim na moravu. Ale už je to dobrý, ty moje hormony nás všechny tak jako víc semkly. Děti mají víc pochopení, když se rozbrečím u večernícku a nechtějí mě zbytečně rozrušovat. Teda aspoň si to namlouvám. 

      Jo a to, jak krásně zvládám dvě, brzy tři děti a práci..? Si neumíte představit ty nervy! Když jsou děti nemocné, třeba. Nebo když je mi mizerně, ale klienti by to vůbec neměli poznat, že jo. Třeba o víkendech, kdy si je chci užít a tak jezdí se mnou a v -10 stupních chodí po okolí a čekají na mě! To vám řeknu, že se cítím jak nejhorší matka na světě a zavolala bych na sebe sociálku..          A teď ke všemu, jim ještě přivedeme na svět sourozence do bytu 3kk! To už nebudou mít žádné soukromí a budou se muset o všechno dělit jednou tolik...jasně, budeme je brát díky tomu na výlety a cesty z města, ale kdo by to nevyměnil za vlastní pokoj...??  

     Takže ty fotky a veselé příhody ze života jsou vlastně jenom takové střípky..střepy..no dobře, není jich málo a nejsou malé..:) 
No nic, jdu se s nima pomazlit, prý mě milujou (nechtějí být v pokoji sami..) Dobrou!