Počet zobrazení stránky

neděle 26. února 2017

Opravdický Social life

      Vždycky mě moc potěší, když mi napíše nějaký můj sledovatel, jaká jsme krásná a super rodina, jak máme nejlepší děti a jak dotyčnému / dotyčné zvedáme náladu líbivýma fotkama a vtipnýma historkama ze života..

      Tak víte co..? Já vás uklidním a některým z Vás udělám ohromnou radost....normálně si představte, že na děti křičíme. Jo, řveme po nich vlastně každý den a to hlavně u jídla. Protože bez keců sní jenom krupici a nudlovou polívku. Jo a rohlík s medem a čokoládový (ne jiný!) jogurt s vločkama. U všeho ostatního sedí dvě hodiny, dokud nám nedojdou nervy a nezakážeme sladkosti, tablet, kamarády a kyslík nejmíň na týden.

     Taky se perou. Hlavně večer, kdy už jsme všichni unavení a na takové věci my dva rodičové nemáme fakt vůbec náladu. Takže nejdřív zase řveme a pak už je jenom ignorujeme, nebo zakazujeme sladkosti, tablet a rušíme jízdenky k babičce. 

      A tvrdohlaví jsou. Teda hlavně Pepina. Vlastně jenom Pepina...Tohle jsem myslím nezvládala ani v těch “nej” stádiích puberty. Ona nám normálně rozkazuje. Máme z ní strach..A dává se do řeči s cizíma lidma. A odporuje nám a vzteká se. Tak my se taky vztekáme a strašně nás to jako unavuje.       
     Jednu dobu jsme tyto situace řešili alkoholem! Teda jako my dva rodičové. Víno večer, víte jak. Až jsem musela otěhotnět, abych toho nechala. Tím pádem jsem ho přestala kupovat a nepije už ani Pavel. Proto se taky vždycky moc těší k našim na moravu. Ale už je to dobrý, ty moje hormony nás všechny tak jako víc semkly. Děti mají víc pochopení, když se rozbrečím u večernícku a nechtějí mě zbytečně rozrušovat. Teda aspoň si to namlouvám. 

      Jo a to, jak krásně zvládám dvě, brzy tři děti a práci..? Si neumíte představit ty nervy! Když jsou děti nemocné, třeba. Nebo když je mi mizerně, ale klienti by to vůbec neměli poznat, že jo. Třeba o víkendech, kdy si je chci užít a tak jezdí se mnou a v -10 stupních chodí po okolí a čekají na mě! To vám řeknu, že se cítím jak nejhorší matka na světě a zavolala bych na sebe sociálku..          A teď ke všemu, jim ještě přivedeme na svět sourozence do bytu 3kk! To už nebudou mít žádné soukromí a budou se muset o všechno dělit jednou tolik...jasně, budeme je brát díky tomu na výlety a cesty z města, ale kdo by to nevyměnil za vlastní pokoj...??  

     Takže ty fotky a veselé příhody ze života jsou vlastně jenom takové střípky..střepy..no dobře, není jich málo a nejsou malé..:) 
No nic, jdu se s nima pomazlit, prý mě milujou (nechtějí být v pokoji sami..) Dobrou! 

1 komentář:

  1. Moc hezky napsané. Pobavila jsem se :-) A moc dobře si to pamatuju, když byly naše tři děti malé. Ale nakonec je to radost, že?

    OdpovědětVymazat