Počet zobrazení stránky

čtvrtek 6. července 2017

(Ne)přirozené kojení..?

Tak jo, dneska to nebude růžové, ani zalité sluncem, jako můj porod. Tím totiž to euforické období v rámci porodnice skončilo.

Jo, všechno je o lidech, jak jsem psala minule. A bohužel stačí jeden "problémovec" v zástupu povolaných vyvolených a už se to veze..
Začlo to tím, že Karel zhubnul. Ne já, ale on! první nespravedlnost na dlouhém seznamu.. A zhubnul víc, než tabulky, které někdo určil jako směrodatné, dovolujou. Ten člověk si asi neuvědomil, že některé věci se prostě ve sterilním prostředí nemocnice dohant nedají.. Takže odchod domů se nekonal. "Musíme dokrmovat, pije málo!" Ok, mlíko mám, odstříkáme, dokrmíme.. jenže, žloutenka! "Takže vám Káju vezmeme, teď hned, a budem nosit jednou za tři hodiny na dvacet minut." Vašim úkolem je kojit, kojit, kojit, co nejvíc za co nejkratší dobu! Na mazlení čas nemáte, to teď není důležité. Musí se zbavit žloutenky a přibrat, jinak domů nepůjdete.

Bylo jsem rozhodnutá, že kojit prostě budu, ať se děje co se děje..Jenže stres, stres, strach, strach. Kojení začíná sakra bolet, neustálé vážení před a po krmení začíná lézt na mozek. Vy nevíte co je správně a co ne, co si můžete dovolit a co už je přes čáru. Chcete domů, strašně! Protože víte, že tam se všechno spraví..

Byly tam dvě dětské sestry. Starší paní, které si na mě vždycky udělaly čas. Párkrát jsem se tam rozbrečela, to víte, bez mimina, sama přemýšlíte jak mu je, co je špatně, atd. Vždycky mě vyslechly a uklidnily.  Sedly si a řekly, že dělám všechno dobře a brzy budem spolu. A pak vždycky přišla na službu jedna mladá, bezdětná.. SKoro všechno byl problém, máme moc práce, málo lidí! "20 minut a vypil jenom 40ml?? To je málo! Ostatní pijou 100! Vždyť nepřibírá, nemůžete kojit tak dlouho, je pak unavený a nemůžu ho ani dokrmit!"
Ve tři ráno, v den, kdy jsem byla rozhodnutá podepsat revers, jsem jí v důsledku spánkové deprivace a totálního nas...naštvání řekla, že bych jí přála, aby to zažila z druhé strany. Kupodivu jsme se neporvaly, ale přátelství mezi náma určitě nevykvetlo..:)
Druhý den nás pustili..:)

Věděla jsem, že doma si všechno sedne a tušila jsem, že to nebude bez problémů. Karel je savec a dravec..krvavé ragády nejsou zrovna ideální pro nastartování plnohodnotného kojení bez dokrmů..Kdo zažil, tak ví, kdo nezažil, ať je rád. Do toho zánět prsu a hnisající jizva po císaři. Tímto chci poděkovat českým vědcům za vynález Hemagelu, který mi zachránil prsa a Karlovi kus žvance. Neuvěřitelný přípravek, díky kterému jsem to nevzdala a jedeme dál.
Teď jsme z nejhoršího venku. Po 14 dnech je náš božan zpátky na porodní váze a vypadá to, že se rozhodl to pěkně rozjet.
Takže co jsem chtěla říct..? Nebojte se! Když se chce, jde to. Všecko. Nebojte si říct o pomoc a nebojte se ji příjmout. Jinak to někdy prostě nejde. A věřte si, všecko dáte!

No, dneska nic moc vtipného, uznávám, ale musela jsem Vám ukázat, že i když na fotkách to vypadá moc hezky, nebylo nám teď chvíli úplně do smíchu;)
Tímto chci moc poděkovat hlavně mému muži, mamce, ségře, Zuzce, Elišce a tak..a světový mír pro všechny!! :))

                                                                            Mr. Yoda


čtvrtek 22. června 2017

Do třetice



“Tak jaké to bylo?” “Co třetí císař?” “Jak ti je?”

Takové jsou nejčastější otázky pár dnů po mém posledním porodním zážitku. Tak Vám to teda řeknu!

Bylo to hezké! Protože jsem si řekla, že to bude hezké. Na den otců dostal můj muž dárek v podobě večera a noci bez dětí, pouze se mnou! Dobrý ne? 
To, že to bylo v porodnici na rozkládacím křesle oddělení gynekologie, to je jiná..moc tímto děkuji naší milé Lucce, která nám toto umožnila a jakožto bezdětná zažila co to je starat se z ničeho nic o dvě děti..(nevím, proč se mě pak ptala na tu sterilizaci…?)

Jako noc fakt romantika, výhled na Vyšehrad, do krásných zahrad a na záchodě mě přepadal sentiment, když jsem z hradeb slyšela: “čau kámo! Ty vole, zajdem na Hradby na jedno, dvě?!”
Ráno přeskočím, páč jídlo jsem nedostala a když se konečně podařilo napíchnout na počtvrté kanylu, tak jsem zažila obvyklou hodinku pocitu domdlob, zmatení a nutkání poslat všechny dopryč, protože z toho dryjáku kombinace léků proti zvracení atd je člověk fakt mimo a neví co se sebou. Mele kraviny a nechápe co po něm ostatní chtějí. Teda takhle to působilo vždycky na mě..:)

No a pak jako čekáte, kdy si pro vás přijedou. A nemyslete si, i tady se předbíhá jak ve frontě na vlek! Některé rodičky neváhají použít ty nejpodlejší způsoby a začnou jim stahy nebo praskne voda aby se dostaly před vás..!

Na sál jsem se těšila. Protože ze všech možných důvodů! Jasně, strach jsem měla taky, co když se nepovede napíchnout spinál, co když, co když, co když…ale už jste prostě tam. A hlavně jsem tam měla Pavla, který mi celou dobu seděl u hlavy a kontroloval znaleckým okem, jestli to dělají dobře:) 
Spinál je stejně taková zázračná věc. Zablokuje pouze bolest, ale čití Vám zůstane. Takže věskeré tlaky a tahy cítíte. Někdo to možná nesnáší dobře, ale pro mě to byl prostě zase zážitek, když cítíte jak se ty 4kila živé váhy najednou vyloupnou a začnou řvát:) to je vám pak všecko jedno!

No a pak se modlíte, aby na JIP nebylo volno, nebo měl anesteziolog dobrou náladu a dali vás na normální pokoj. To je totiž zásadní. No schválně, co je lepší: 
  1. Cítit jak přicházíte k sobě na pokoji s 1453 přístrojema a dalšíma 5 ženskýma
  2. Cítit jak přicházíte k sobě na pokoji s manželem, telkou a telefonem..?

Dneska je to 3. den po porodu a jsem jako nová. A unavená. Jako dost..:) 
A děkuju všem v Podolí a hlavně naší Zuzce, že mi to tady udělali takové pěkné. Jasně, může mi vadit tisíc věcí, že mi berou 100x krev, že musím splňovat někým dané normy aby nás pustili domů, že je to jídlo fakt děsné, ale nakonec je to stejně všechno o lidech, kteří vám to tady můžou udělat super, nebo naopak. A já měla štěstí:)
A fakt nemám trauma z toho, že jsem nerodila přirozeně. Protože ono tohle taky není žádná prča a hlavně, fakt není důležité jak to drobě příjde na svět. Se na ty naše holomky podívejte…;)

P.S. Už nejsem tak protivná jako před měsícem
P.S.2 Jsem ale dost unavená, tak hned neodepisuju - nejsem nafrněná (momentálně…;))
P.S.3 Na jméno Karel tady letí všechny doktorky a sestřičky ;)



pátek 21. dubna 2017

Zalepená

Dneska je to primárně pro matky (ty nastávající), ale ty "lepíky"  ulevují i od bolesti zubů, pánové:)!

Jsem na konci 7. měsíce. A je to blbý. Jako fakt, takhle mě v těhotenství nikdy nic nebolelo a to jsem si myslela, že jo..Dneska už jsem spala radši i v sedě, protože to, co se s mým tělem děje při sebemenším pootočení v noci v leže, to by mohli používat jako nástroj k mučení ve středověku.
Stydká kost mi tam tancuje jako v Lucerně na "osmdesátkách", jizva a srůsty bolí jako den po císaři a žebra s kyčlema..to nemá cenu popisovat. Nevím, jestli
 ta bolest intenzivnější kvůli tomu věku, nebo tím, že je to potřetí, ale nejspíš obojím.
Takže jsem se rozhodla s tím něco udělat a napadly mě tejpy, protože jógu ani pilates fakt nezvládám.
Od kamarádky jsem dostala kontakt na Kristínu, která se tímto oborem zabývá a byla tak hodná, že přijela až k nám domů.
Tady jsme zjistili, že mám nejspíš rozestup břišních svalů (čemu se divím..?) a proto je to břicho tak velké a špičaté.
A pak začla lepit  a já jsem čekala, jestli se něco bude dít..Pro děti to bylo něco, protože mi nadšeně vybíraly design tejpů, takže má představa punkového břicha obaleného v růžovočerných lebkách (ty jediné mi tam chybí), vzala brzy za své.
Pochopila jsem, že možností zafixování je opravdu hodně a nejen na břiše, ale vlastně úplně na celém těle, včetně obličeje (bolesti zubů a hlavy) a dokonce se tejpujou i bříška miminkům proti kolice. Po porodu se chystám ještě na tejpování jizvy po císaři.

Já mám teda podepřené břicho a zafixované i zepředu, protože je těžké + bedra, protože ty dostávají taky zabrat. Je to hodina a musím říct, že jsem nečekala, že to bude takový rozdíl. Ne, že bych šla skákat na trampolínu, ale cítím se mnohem líp, břicho je pevnější a netáhne. Nejrychlejší byl asi nástup úlevy na bedrech, protože tejpy jakoby i hřejou, což je zrovna v téhle oblasti dost příjemné:)
Tak to vypadá, že dneska večer nebudu pololežet jak placka, ale možná i něco......uvařím...:))
Takže směle do toho, dámy, teď mám pocit, že ty poslední dva měsíce možná i vydržím!

P.S. jdu s kůží na trh, komentáře směrem k mým tělesným proporcím budu nemilosrdně mazat....:))







neděle 26. února 2017

Opravdický Social life

      Vždycky mě moc potěší, když mi napíše nějaký můj sledovatel, jaká jsme krásná a super rodina, jak máme nejlepší děti a jak dotyčnému / dotyčné zvedáme náladu líbivýma fotkama a vtipnýma historkama ze života..

      Tak víte co..? Já vás uklidním a některým z Vás udělám ohromnou radost....normálně si představte, že na děti křičíme. Jo, řveme po nich vlastně každý den a to hlavně u jídla. Protože bez keců sní jenom krupici a nudlovou polívku. Jo a rohlík s medem a čokoládový (ne jiný!) jogurt s vločkama. U všeho ostatního sedí dvě hodiny, dokud nám nedojdou nervy a nezakážeme sladkosti, tablet, kamarády a kyslík nejmíň na týden.

     Taky se perou. Hlavně večer, kdy už jsme všichni unavení a na takové věci my dva rodičové nemáme fakt vůbec náladu. Takže nejdřív zase řveme a pak už je jenom ignorujeme, nebo zakazujeme sladkosti, tablet a rušíme jízdenky k babičce. 

      A tvrdohlaví jsou. Teda hlavně Pepina. Vlastně jenom Pepina...Tohle jsem myslím nezvládala ani v těch “nej” stádiích puberty. Ona nám normálně rozkazuje. Máme z ní strach..A dává se do řeči s cizíma lidma. A odporuje nám a vzteká se. Tak my se taky vztekáme a strašně nás to jako unavuje.       
     Jednu dobu jsme tyto situace řešili alkoholem! Teda jako my dva rodičové. Víno večer, víte jak. Až jsem musela otěhotnět, abych toho nechala. Tím pádem jsem ho přestala kupovat a nepije už ani Pavel. Proto se taky vždycky moc těší k našim na moravu. Ale už je to dobrý, ty moje hormony nás všechny tak jako víc semkly. Děti mají víc pochopení, když se rozbrečím u večernícku a nechtějí mě zbytečně rozrušovat. Teda aspoň si to namlouvám. 

      Jo a to, jak krásně zvládám dvě, brzy tři děti a práci..? Si neumíte představit ty nervy! Když jsou děti nemocné, třeba. Nebo když je mi mizerně, ale klienti by to vůbec neměli poznat, že jo. Třeba o víkendech, kdy si je chci užít a tak jezdí se mnou a v -10 stupních chodí po okolí a čekají na mě! To vám řeknu, že se cítím jak nejhorší matka na světě a zavolala bych na sebe sociálku..          A teď ke všemu, jim ještě přivedeme na svět sourozence do bytu 3kk! To už nebudou mít žádné soukromí a budou se muset o všechno dělit jednou tolik...jasně, budeme je brát díky tomu na výlety a cesty z města, ale kdo by to nevyměnil za vlastní pokoj...??  

     Takže ty fotky a veselé příhody ze života jsou vlastně jenom takové střípky..střepy..no dobře, není jich málo a nejsou malé..:) 
No nic, jdu se s nima pomazlit, prý mě milujou (nechtějí být v pokoji sami..) Dobrou! 

úterý 30. srpna 2016

...Doma nejlíp, aneb kde jsme si šunky váleli!

Tak abych těch 14 dnů nějak rychle sepsala...

Tož dobré to bylo! Slibovala jsem si, že nebudu pracovat, nebudu a nebudu, ale to bych musela umět říkat ne, jak víme. Takže jsem to dodržela tak napůl nějak, no..
Ale popořadě. První týden, to byly Beskydy! A bylo to parádní! Prostě na stará kolena začínám dávat přednost těmhle kopečkům před Jeseníkama. Nevím, čím to...asi tou Valaškou kyselicou...?

No, nicméně, Rožnov doporučuju všem, bez rozdílu. Ubytování samozřejmě v Andělském penzionu, to je bez debat. Žádné jiné doporučení už v tomhle okrese ode mě nečekejte. A co tam? No všechno! Radhošť, Bílá a jejich neuvěřitelný park pro děti, který je prostě na celý den. Lesní město s vodním parkem, a pak to ostaní na louce, jako trampošky, prolézačky, jezdící gumové kruhy z kopce, lezecká stěna a co já vím co ještě).
V Rožnově hned vedle penzionu Gibon Park. To je lanové centrum s minigolfem, skluzavkama, trampolínama, zorbingem, býkem (tím na baterky), atd. Hned vedle koupaliště, ale my dávali přednost Bečvě. Byla zadara a děcka tam mohly střílet prakem (taky dřív vymrzly).  Dále Skanzen! A tady prosím, jedna rada.. Nestvrdněte v tom dřevěném městečku dole. To je sice nejprofláknutější, ale nejvíc za to, stojí Valašská dědina. Ta je na kopci a je to taková krása..úplně jsem se viděla, jak tam dojím krávy a suším seno. Pravda, v zimě to asi nebyla taková pohádka, když jsem viděla ty suché záchody venku, ale tak na to myslet nemusíme, že?
Pak kousek odtama Štramberská trůba a tak. To je taky moc fajn a sehnali jsme tam super prak!
A ještě jedna zástávka v Rožnově. Jurkovičova rozhledna! Byla postavena teprve před pár lety, ale podle návrhu architekta Jurkoviče, který byl z minulého století. Vlastně tisíciletí.. Z tohoto výletu bohužel fotky nemám, neb jsem večer před tím koštovala výbornou domácí pálenku našich hostitelů a.....no neměla jsem ani tužku druhý den ráno....
druhých sedm dní bylo ve znamení 90tin mého dědy, kdy mu babička dala u slavnostního oběda pusu, což se nestalo dobrých....no, nikdo si to vlastně nepamatujem, a to na základě toho, že jí děda řekl, že jí to moc sluší.. To se stalo naposledy..to si taky nikdo nepamatuje. Takže ano, láska prostě kvete v každém věku! Pak jsme taky hodně opékali a já jsem tak nějak pracovala a domů do Prahy si vezla něco málo přes 10tis fotek. Takže práci zdar, nemůžu se moc vykecávat!

P.S. všechny fotky mám na Facebooku, tady bych to asi zavařila. To jenom pro ty zvědavé..:)




  

























čtvrtek 28. července 2016

Vidíme to BAREVNĚ!

Rok za rokem to samé. Letos musím na Colours! …..Jenže práce. Jenže 3 týdny před porodem. Jenže nemoc. Jenže zase 3 týdny před porodem. Jenže…Až letos! Až letos to vyšlo a to dokonce tak, že jsme se v termínu konání sešli celá rodina i se ségrou žijící v Asii u našich na severu Moravy. Slovo dalo slovo, štamprlička dala štamprličku a rozhodli jsme se, že se na festival, konající se v té nejlepší lokalitě u nás, vydat úplně všichni. 

No nebudu Vás napínat, bylo to to nejlepší rozhodnutí, co jsme toho letního večera mohli udělat. I přes počáteční obavy (týkající se ne účasti dětí, ale našich rodičů a taky předpovědi počasí), jsme ve čtvrtek vyrazili ve složení 6 dospělých a 5 dětí do 30km vzdálené Ostravy. Někdo z nás měl vytištěný line up a zatrhaný barevnýma fixkama jako skripta z anatomie, někdo zase nastavené připomínky v mobilu (mimochodem fakt dobře udělaná aplikce od pořadatele, palec nahoru - jeden z 156823655 palců) a někdo jel prostě proto, že to dostal příkazem (rodiče)

A pak jsme zažili 4 dny plné radosti, úžasu, hudby, divadel, přednášek, workschopů, filmů, tance, zážitků..Popsat to jde těžko, protože Colours jsou hlavně o atmosféře, lidech a pocitech, které to všechno okolo vyvolává. Můžu Vám říct, že i když počasí letos fakt nepřálo, bylo plno. I když lilo jak ze tří konví, lidi stáli pod pódiem a nebo tancovali v kalužích (a ne, nebylo to nepovolenými psychotropními látkami). Nikde jsem nevidela naštvaného člověka a všude byly děti. Pro ty jsou Colours, myslím, naprosto ideální, protože celá jedna část areálu byla určena právě jim. Pohádky, divadelní  a akrobatická představení La putyky, hřiště, odpočinková zóna..Vše tématicky zaměřeno na Alenku v říši divů včetně hry, kdy děti sbíraly razítka na stanovištích a v neděli probíhalo losování o ceny. Pro matky s těmi nejmenšími bylo taky připraveno skvělé zázemí - kojící stan, kde byla možnost využít i mikrovlnky. Mimochodem, kdo má strach z hluku, u vchodu si rodiče mohli pro své ratolesti (i ty úplně pidi malé) vypůjčit sluchátka proti hluku. 

Nebudu tady vypisovat každý koncert, nebo přednášku, ale řeknu Vám jedno. Pokud jenom trochu chcete a přemýšlíte, že byste třeba příští rok, možná…NEVÁHEJTE! Nebojte se ani počasí, vy i děti nějaký ten déšť snesete a abych pravdu řekla, ty louže byly tím nejlepším hřištěm (ano, gumáky a pláštěnky určitě nenechávejte doma) a na druhý extrém (horko) byli organizátoři taky připraveni! Různé spršky a osvěžovače byly v areálu na několika místech a našli jsme dokonce i bazén a několik relaxačních van :) Celý festival je navíc zasazen do neuvěřitelného prostředí průmyslové oblasti Dolních Vítkovic, která je na seznamu Evropského kulturního dědictví. Už jenom tohle samo o sobě stojí za vidění (a co teprve večer, když je celý areál osvětlen :). Užili jsme si to všichni. A opravdu můžu mluvit i za mé rodiče, kteří nadšeně tleskali a tancovali na jim doposud neznámé kapely..:)

Pro nás to byl neuvěřitelný zážitek a v neděli večer jsme si všichni zapsali do diáře datum 19. - 22.7. 2017. Vy to udělejte taky:)!

P.S. s foťákem tam člověka nepustí, tak aspoň fotoreport z mobilu..:)