Počet zobrazení stránky

pátek 21. dubna 2017

Zalepená

Dneska je to primárně pro matky (ty nastávající), ale ty "lepíky"  ulevují i od bolesti zubů, pánové:)!

Jsem na konci 7. měsíce. A je to blbý. Jako fakt, takhle mě v těhotenství nikdy nic nebolelo a to jsem si myslela, že jo..Dneska už jsem spala radši i v sedě, protože to, co se s mým tělem děje při sebemenším pootočení v noci v leže, to by mohli používat jako nástroj k mučení ve středověku.
Stydká kost mi tam tancuje jako v Lucerně na "osmdesátkách", jizva a srůsty bolí jako den po císaři a žebra s kyčlema..to nemá cenu popisovat. Nevím, jestli je ta bolest intenzivnější kvůli tomu věku, nebo tím, že je to potřetí, ale nejspíš obojím.
Takže jsem se rozhodla s tím něco udělat a napadly mě tejpy, protože jógu ani pilates fakt nezvládám.
Od kamarádky jsem dostala kontakt na Kristínu, která se tímto oborem zabývá a byla tak hodná, že přijela až k nám domů.
Tady jsme zjistili, že mám nejspíš rozestup břišních svalů (čemu se divím..?) a proto je to břicho tak velké a špičaté.
A pak začla lepit  a já jsem čekala, jestli se něco bude dít..Pro děti to bylo něco, protože mi nadšeně vybíraly design tejpů, takže má představa punkového břicha obaleného v růžovočerných lebkách (ty jediné mi tam chybí), vzala brzy za své.
Pochopila jsem, že možností zafixování je opravdu hodně a nejen na břiše, ale vlastně úplně na celém těle, včetně obličeje (bolesti zubů a hlavy) a dokonce se tejpujou i bříška miminkům proti kolice. Po porodu se chystám ještě na tejpování jizvy po císaři.

Já mám teda podepřené břicho a zafixované i zepředu, protože je těžké + bedra, protože ty dostávají taky zabrat. Je to hodina a musím říct, že jsem nečekala, že to bude takový rozdíl. Ne, že bych šla skákat na trampolínu, ale cítím se mnohem líp, břicho je pevnější a netáhne. Nejrychlejší byl asi nástup úlevy na bedrech, protože tejpy jakoby i hřejou, což je zrovna v téhle oblasti dost příjemné:)
Tak to vypadá, že dneska večer nebudu pololežet jak placka, ale možná i něco......uvařím...:))
Takže směle do toho, dámy, teď mám pocit, že ty poslední dva měsíce možná i vydržím!

P.S. jdu s kůží na trh, komentáře směrem k mým tělesným proporcím budu nemilosrdně mazat....:))







neděle 26. února 2017

Opravdický Social life

      Vždycky mě moc potěší, když mi napíše nějaký můj sledovatel, jaká jsme krásná a super rodina, jak máme nejlepší děti a jak dotyčnému / dotyčné zvedáme náladu líbivýma fotkama a vtipnýma historkama ze života..

      Tak víte co..? Já vás uklidním a některým z Vás udělám ohromnou radost....normálně si představte, že na děti křičíme. Jo, řveme po nich vlastně každý den a to hlavně u jídla. Protože bez keců sní jenom krupici a nudlovou polívku. Jo a rohlík s medem a čokoládový (ne jiný!) jogurt s vločkama. U všeho ostatního sedí dvě hodiny, dokud nám nedojdou nervy a nezakážeme sladkosti, tablet, kamarády a kyslík nejmíň na týden.

     Taky se perou. Hlavně večer, kdy už jsme všichni unavení a na takové věci my dva rodičové nemáme fakt vůbec náladu. Takže nejdřív zase řveme a pak už je jenom ignorujeme, nebo zakazujeme sladkosti, tablet a rušíme jízdenky k babičce. 

      A tvrdohlaví jsou. Teda hlavně Pepina. Vlastně jenom Pepina...Tohle jsem myslím nezvládala ani v těch “nej” stádiích puberty. Ona nám normálně rozkazuje. Máme z ní strach..A dává se do řeči s cizíma lidma. A odporuje nám a vzteká se. Tak my se taky vztekáme a strašně nás to jako unavuje.       
     Jednu dobu jsme tyto situace řešili alkoholem! Teda jako my dva rodičové. Víno večer, víte jak. Až jsem musela otěhotnět, abych toho nechala. Tím pádem jsem ho přestala kupovat a nepije už ani Pavel. Proto se taky vždycky moc těší k našim na moravu. Ale už je to dobrý, ty moje hormony nás všechny tak jako víc semkly. Děti mají víc pochopení, když se rozbrečím u večernícku a nechtějí mě zbytečně rozrušovat. Teda aspoň si to namlouvám. 

      Jo a to, jak krásně zvládám dvě, brzy tři děti a práci..? Si neumíte představit ty nervy! Když jsou děti nemocné, třeba. Nebo když je mi mizerně, ale klienti by to vůbec neměli poznat, že jo. Třeba o víkendech, kdy si je chci užít a tak jezdí se mnou a v -10 stupních chodí po okolí a čekají na mě! To vám řeknu, že se cítím jak nejhorší matka na světě a zavolala bych na sebe sociálku..          A teď ke všemu, jim ještě přivedeme na svět sourozence do bytu 3kk! To už nebudou mít žádné soukromí a budou se muset o všechno dělit jednou tolik...jasně, budeme je brát díky tomu na výlety a cesty z města, ale kdo by to nevyměnil za vlastní pokoj...??  

     Takže ty fotky a veselé příhody ze života jsou vlastně jenom takové střípky..střepy..no dobře, není jich málo a nejsou malé..:) 
No nic, jdu se s nima pomazlit, prý mě milujou (nechtějí být v pokoji sami..) Dobrou! 

úterý 30. srpna 2016

...Doma nejlíp, aneb kde jsme si šunky váleli!

Tak abych těch 14 dnů nějak rychle sepsala...

Tož dobré to bylo! Slibovala jsem si, že nebudu pracovat, nebudu a nebudu, ale to bych musela umět říkat ne, jak víme. Takže jsem to dodržela tak napůl nějak, no..
Ale popořadě. První týden, to byly Beskydy! A bylo to parádní! Prostě na stará kolena začínám dávat přednost těmhle kopečkům před Jeseníkama. Nevím, čím to...asi tou Valaškou kyselicou...?

No, nicméně, Rožnov doporučuju všem, bez rozdílu. Ubytování samozřejmě v Andělském penzionu, to je bez debat. Žádné jiné doporučení už v tomhle okrese ode mě nečekejte. A co tam? No všechno! Radhošť, Bílá a jejich neuvěřitelný park pro děti, který je prostě na celý den. Lesní město s vodním parkem, a pak to ostaní na louce, jako trampošky, prolézačky, jezdící gumové kruhy z kopce, lezecká stěna a co já vím co ještě).
V Rožnově hned vedle penzionu Gibon Park. To je lanové centrum s minigolfem, skluzavkama, trampolínama, zorbingem, býkem (tím na baterky), atd. Hned vedle koupaliště, ale my dávali přednost Bečvě. Byla zadara a děcka tam mohly střílet prakem (taky dřív vymrzly).  Dále Skanzen! A tady prosím, jedna rada.. Nestvrdněte v tom dřevěném městečku dole. To je sice nejprofláknutější, ale nejvíc za to, stojí Valašská dědina. Ta je na kopci a je to taková krása..úplně jsem se viděla, jak tam dojím krávy a suším seno. Pravda, v zimě to asi nebyla taková pohádka, když jsem viděla ty suché záchody venku, ale tak na to myslet nemusíme, že?
Pak kousek odtama Štramberská trůba a tak. To je taky moc fajn a sehnali jsme tam super prak!
A ještě jedna zástávka v Rožnově. Jurkovičova rozhledna! Byla postavena teprve před pár lety, ale podle návrhu architekta Jurkoviče, který byl z minulého století. Vlastně tisíciletí.. Z tohoto výletu bohužel fotky nemám, neb jsem večer před tím koštovala výbornou domácí pálenku našich hostitelů a.....no neměla jsem ani tužku druhý den ráno....
druhých sedm dní bylo ve znamení 90tin mého dědy, kdy mu babička dala u slavnostního oběda pusu, což se nestalo dobrých....no, nikdo si to vlastně nepamatujem, a to na základě toho, že jí děda řekl, že jí to moc sluší.. To se stalo naposledy..to si taky nikdo nepamatuje. Takže ano, láska prostě kvete v každém věku! Pak jsme taky hodně opékali a já jsem tak nějak pracovala a domů do Prahy si vezla něco málo přes 10tis fotek. Takže práci zdar, nemůžu se moc vykecávat!

P.S. všechny fotky mám na Facebooku, tady bych to asi zavařila. To jenom pro ty zvědavé..:)




  

























čtvrtek 28. července 2016

Vidíme to BAREVNĚ!

Rok za rokem to samé. Letos musím na Colours! …..Jenže práce. Jenže 3 týdny před porodem. Jenže nemoc. Jenže zase 3 týdny před porodem. Jenže…Až letos! Až letos to vyšlo a to dokonce tak, že jsme se v termínu konání sešli celá rodina i se ségrou žijící v Asii u našich na severu Moravy. Slovo dalo slovo, štamprlička dala štamprličku a rozhodli jsme se, že se na festival, konající se v té nejlepší lokalitě u nás, vydat úplně všichni. 

No nebudu Vás napínat, bylo to to nejlepší rozhodnutí, co jsme toho letního večera mohli udělat. I přes počáteční obavy (týkající se ne účasti dětí, ale našich rodičů a taky předpovědi počasí), jsme ve čtvrtek vyrazili ve složení 6 dospělých a 5 dětí do 30km vzdálené Ostravy. Někdo z nás měl vytištěný line up a zatrhaný barevnýma fixkama jako skripta z anatomie, někdo zase nastavené připomínky v mobilu (mimochodem fakt dobře udělaná aplikce od pořadatele, palec nahoru - jeden z 156823655 palců) a někdo jel prostě proto, že to dostal příkazem (rodiče)

A pak jsme zažili 4 dny plné radosti, úžasu, hudby, divadel, přednášek, workschopů, filmů, tance, zážitků..Popsat to jde těžko, protože Colours jsou hlavně o atmosféře, lidech a pocitech, které to všechno okolo vyvolává. Můžu Vám říct, že i když počasí letos fakt nepřálo, bylo plno. I když lilo jak ze tří konví, lidi stáli pod pódiem a nebo tancovali v kalužích (a ne, nebylo to nepovolenými psychotropními látkami). Nikde jsem nevidela naštvaného člověka a všude byly děti. Pro ty jsou Colours, myslím, naprosto ideální, protože celá jedna část areálu byla určena právě jim. Pohádky, divadelní  a akrobatická představení La putyky, hřiště, odpočinková zóna..Vše tématicky zaměřeno na Alenku v říši divů včetně hry, kdy děti sbíraly razítka na stanovištích a v neděli probíhalo losování o ceny. Pro matky s těmi nejmenšími bylo taky připraveno skvělé zázemí - kojící stan, kde byla možnost využít i mikrovlnky. Mimochodem, kdo má strach z hluku, u vchodu si rodiče mohli pro své ratolesti (i ty úplně pidi malé) vypůjčit sluchátka proti hluku. 

Nebudu tady vypisovat každý koncert, nebo přednášku, ale řeknu Vám jedno. Pokud jenom trochu chcete a přemýšlíte, že byste třeba příští rok, možná…NEVÁHEJTE! Nebojte se ani počasí, vy i děti nějaký ten déšť snesete a abych pravdu řekla, ty louže byly tím nejlepším hřištěm (ano, gumáky a pláštěnky určitě nenechávejte doma) a na druhý extrém (horko) byli organizátoři taky připraveni! Různé spršky a osvěžovače byly v areálu na několika místech a našli jsme dokonce i bazén a několik relaxačních van :) Celý festival je navíc zasazen do neuvěřitelného prostředí průmyslové oblasti Dolních Vítkovic, která je na seznamu Evropského kulturního dědictví. Už jenom tohle samo o sobě stojí za vidění (a co teprve večer, když je celý areál osvětlen :). Užili jsme si to všichni. A opravdu můžu mluvit i za mé rodiče, kteří nadšeně tleskali a tancovali na jim doposud neznámé kapely..:)

Pro nás to byl neuvěřitelný zážitek a v neděli večer jsme si všichni zapsali do diáře datum 19. - 22.7. 2017. Vy to udělejte taky:)!

P.S. s foťákem tam člověka nepustí, tak aspoň fotoreport z mobilu..:)