Do třetice

“Tak jaké to bylo?” “Co třetí císař?” “Jak ti je?”

Takové jsou nejčastější otázky pár dnů po mém posledním porodním zážitku. Tak Vám to teda řeknu!

Bylo to hezké! Protože jsem si řekla, že to bude hezké. Na den otců dostal můj muž dárek v podobě večera a noci bez dětí, pouze se mnou! Dobrý ne? 

To, že to bylo v porodnici na rozkládacím křesle oddělení gynekologie, to je jiná..moc tímto děkuji naší milé Lucce, která nám toto umožnila a jakožto bezdětná zažila co to je starat se z ničeho nic o dvě děti..(nevím, proč se mě pak ptala na tu sterilizaci…?)

Jako noc fakt romantika, výhled na Vyšehrad, do krásných zahrad a na záchodě mě přepadal sentiment, když jsem z hradeb slyšela: “čau kámo! Ty vole, zajdem na Hradby na jedno, dvě?!”

Ráno přeskočím, páč jídlo jsem nedostala a když se konečně podařilo napíchnout na počtvrté kanylu, tak jsem zažila obvyklou hodinku pocitu domdlob, zmatení a nutkání poslat všechny dopryč, protože z toho dryjáku kombinace léků proti zvracení atd je člověk fakt mimo a neví co se sebou. Mele kraviny a nechápe co po něm ostatní chtějí. Teda takhle to působilo vždycky na mě..:)

No a pak jako čekáte, kdy si pro vás přijedou. A nemyslete si, i tady se předbíhá jak ve frontě na vlek! Některé rodičky neváhají použít ty nejpodlejší způsoby a začnou jim stahy nebo praskne voda aby se dostaly před vás..!

Na sál jsem se těšila. Protože ze všech možných důvodů! Jasně, strach jsem měla taky, co když se nepovede napíchnout spinál, co když, co když, co když…ale už jste prostě tam. A hlavně jsem tam měla Pavla, který mi celou dobu seděl u hlavy a kontroloval znaleckým okem, jestli to dělají dobře:) 

Spinál je stejně taková zázračná věc. Zablokuje pouze bolest, ale čití Vám zůstane. Takže věskeré tlaky a tahy cítíte. Někdo to možná nesnáší dobře, ale pro mě to byl prostě zase zážitek, když cítíte jak se ty 4kila živé váhy najednou vyloupnou a začnou řvát:) to je vám pak všecko jedno!

No a pak se modlíte, aby na JIP nebylo volno, nebo měl anesteziolog dobrou náladu a dali vás na normální pokoj. To je totiž zásadní. No schválně, co je lepší: 

1. Cítit jak přicházíte k sobě na pokoji s 1453 přístrojema a dalšíma 5 ženskýma
2. Cítit jak přicházíte k sobě na pokoji s manželem, telkou a telefonem..?

Dneska je to 3. den po porodu a jsem jako nová. A unavená. Jako dost..:) 
A děkuju všem v Podolí a hlavně naší Zuzce, že mi to tady udělali takové pěkné. Jasně, může mi vadit tisíc věcí, že mi berou 100x krev, že musím splňovat někým dané normy aby nás pustili domů, že je to jídlo fakt děsné, ale nakonec je to stejně všechno o lidech, kteří vám to tady můžou udělat super, nebo naopak. A já měla štěstí:)

A fakt nemám trauma z toho, že jsem nerodila přirozeně. Protože ono tohle taky není žádná prča a hlavně, fakt není důležité jak to drobě příjde na svět. Se na ty naše holomky podívejte…;)

P.S. Už nejsem tak protivná jako před měsícem

P.S.2 Jsem ale dost unavená, tak hned neodepisuju - nejsem nafrněná (momentálně…;))

P.S.3 Na jméno Karel tady letí všechny doktorky a sestřičky ;)