Jak jsem to přehnala..

Dneska jsem své dceři oblíkala pyžamo jejího bratra..To by ani tak nevadilo, kdyby jí nebylo 11 měsíců a jemu 3 roky. Včera jsem místo deodorantu použila rollon na skvrny, který jsem v koupelně zapomněla, když jsem čistila její komplet, komplet od mrkve. Svému muži říkám "papej" a ráno i večer už si zapomínám čistit zuby..

To máte tak. Máte jedno dítě. První. Sice které jako brečí a trochu zlobí, ale pak se nějak sžijete a po roce a půl začnete vymýšlet, co dělat při mateřské, abyste přispěli do rodinného rozpočtu a trochu si vyčistili hlavu od té mateřské "dovolené". Pak otěhotníte podruhé, radujete se a 3 měsíce před porodem začnete toho svého koníčka realizovat ve velkém. S břichem jak pro trojčata děláte dřepy, leháte si na zem, lezete po stromech, jen abyste dostali ten nejlepší záběr. Klienti se množí a vy máte velkou radost! Pak se narodí druhé dítě a vy zjistíte, že jste byli úplně blbí, když jste si mysleli, že to první brečelo a zlobilo, protože tyhle slova najednou dostávají úplně jiný rozměr. Obří rozměr! Brečíte, nespíte, kojíte a s hrůzou počítáte dny do první zakázky po porodu, která spadá ještě do období šestinedělí. Klienti se množí a vy máte asi radost. Dítě, to čerstvě narozené, pořád brečí. Nejí. Spí v době, kdy nespí to první a naopak. To hatí vaše bláhové plány, že přece v tu dobu budete zpracovávat zakázky. Spíš byste si radši lehli, ale je to marný, je to marný, je to marný..
O termíny si píší další zájemci. To přece nemůžete odmítnout! Náš zákazník, náš pán! Dítě pořád brečí a nejí. Nesměje se a vy už taky ne. Vzpomínáte na to, jak úžasný byl první syn. On nebrečel, jedl a spal. Vlastně to byla opravdu dovolená! Bože, to jsem byla koza...A koza jsem i teď! Vždyť dcera je úžasná stejně tak, jenom její matka je vynervovaná workoholička, která svůj koníček miluje tak moc, že neumí říct ne a nemá čas na to, zajít si se svýma božanama na hřiště, postavit pro ně koleje které nikam nevedou, lechtat se s nima až do počůrání a malovat po nábytku...

Tohle prozření bylo těžké a nutné :)! Vždyť jsem na mateřské! Nemám tady ani hlídací babičky, ani paní na úklid a na vaření, ale mám dvě super děti, které už nikdy nebudou tak malé jako teď. Ach to je sentimentální až mi to nejde přes prsty. Ale Asi už nebudu zkoušet, co vydržím já, nebo moje rodina, protože bych jednou nerada zjistila, že "supermatka je v superprůseru" a v Bohnicích mi v noci děti do postele nepolezou..:)

...Fotím pořád. To jako jo. Ale už vím, že kdo chce, tak si na mě počká. A kdo nechce, tak nebude mít fotky ode mě...;)