A pak to druhé dítě, které s touto akcí nemá vlastně nic společného, onemocní. Tím pádem padá první část plánu, že Vás do kina odveze manžel, který musí to nemocné dítě hlídat doma. Ne, nejsem líná tam dojet městskou..Jenže když film začíná v devět a dotyčný obdarovaný vstává v 8:30, tak je to trochu problém.
No nic, teoreticky tam tím autem přece trefím, jednou to přijít muselo, jsi statečná, dospělá a slíbila jsi to!
Tak fajn, instrukce ošetřovanému a ošetřujícímu rozdány, jedem.. Syn je solidární a umí mě podpořit, takže slova "maminko, budeme se modlit?" jsou pro mě opravdovou vzpruhou...Ale pak přichází věc, která mě opravdu dokáže rozhodit a tou je zaseknutý plyn..Prostě si představte, že jako chodec čekáte na přechodu a najednou přijede "rozkvetlá" Laguna rok výroby 99, pouští vás a tůruje to jak zběsilá, řve to prostě na celou Prahu, vy si klepete na čelo a utíkáte co vám nohy stačí..Tak to za volantem jsem byla já..Na mou obranu, za tohle vůbec nemůžu a nic s tím nejde dělat!
Další super věc, když jdete do multiplexu na devátou je, že tam skoro nikdo není, takže prostě zaparkujete! Vůbec nikomu nehrozilo, že mu sedřu lak, nebo promáčknu kapotu!
Přišli jsme k pokladně a já se pro jistotu paní zeptala, jestli stačí ten lístek jenom v mobilu, nebo ho budu muset poslat na její soukromý mail aby mi ho mohla okamžitě vytisknout..Ale prý stačí! Tak sláva! Akorát jsme v jiném kině..! Ano, na Andělu je, představte si to, těch biografů víc! Takže bundy, čepice a trošku si zasportujem, Toníku! "Maminko! Mě to běhání tak baví!" Ano, je super, když se dítě na něco fakt těší, pak dělá věci, které z duše nesnáší...:))
Stihli jsme to..A já pociťuju takový divný pocit, jako když jsem ho vedla poprvé do školky! Kino! Třeba je to naposledy, co mě sebou bere! Příště už to může být úplně cizí ženská! A tak mu teda koupím i praženou kukuřici a jeden odporně sladký sycený nápoj, ovšem v roztomilém kelímku s tučňákama...
Zhasínají..ale ještě nehrajou...ale tak 20 minut reklam jsem si asi taky zaplatila, nebo co. A je to tu, začínáme. Můj syn se nedočkavě ptá, jestli už si teda může nasadit ty brýle a ochutnat popcorn a Fantu..Ano, ptá se mě na vše, to není nadsázka..
Můžu vám říct, že pokud bych to měla vyčíslit matematicky, tak 2/3 filmu jsem se koukala na sedadlo vedle sebe na to, jak vypadá dětské nadšení, radost, úžas.. Všechno z toho bylo hlasité..:) Nedělám si iluze že by pochopil o čem Tučňáci z Madaskaru byli, ale o to nejde..Bylo to o tom zážitku, o tom, že si splnil přání a za to mě dokonce i napojil a nakrmil tím, co mu zbylo a co už předpokládám nechtěl.
Jo a taky jsem se něco naučila! Většina rodičů totiž děti do kina pouze přivedla a šla se věnovat nákupním radovánkám, aby pomohli Ježíškovi s jeho každoročním posláním. Nebo je taky možné, že celou tu dobu seděli někde na lavičce a koukali do blba. Prostě volno! "Bavte se a v půl jedenácté čekám dole!" Příště to taky zkusím..? Byl tam se mnou myslím jen jeden dospělý, hádám podle 1,5 hodiny svítícího displaye mobilu.
Cesta zpátky byla pro oba také zážitkem. Toník mě po té, kdy jsme konečně našli výjez z garáží (omlouvám se majiteli vozu, který zaparkoval vedle mě, ale prostě neměl jste se na mě tak nalepit!), začal utěšovat, že se nemám bát, že už je to dobrý, načež jsem ho ujistila, že dobrý to bude až když odevzdám klíčky tatínkovi.
Celé toto dopoledne, kdy strach o život střídalo čisté potěšení z nových zážitků, nás oba zase ještě o něco víc spojilo..:))
Takže ano, bylo to super a všem rodičům, které to jejich "poprvé" ještě čeká, závidím :)
Ráda vzpomínám na tyhle "poprvé" zážitky. To jsou věci, které se nezapomínají.
OdpovědětVymazat