Počet zobrazení stránky

středa 20. června 2018

Poslední “první”

Včera jsme oslavili poslední první narozeniny. A neměli jsme přichystanou žádnou oslavu s kamarády (Karel jich teď přece jen ještě moc nemá), žádný krásný dort ani balónky (ok, ty jsem chtěla, ale v drogerce u našich měli vyprodáno..)
O čem já vám teda chci vlastně psát, že jo..??

Karlovi jsem popřála v pět ráno, když se probudil, jak nemohl dospat. Doufám, že mi rozuměl, protože jsem to myslela jako fakt od srdce a vážně. To, že u toho počůral postel si neberu osobně, měla jsem s tou plínou prostě počkat!

Tyhle narozeniny byly něčím zvláštní. Chtěla jsem si je prožít, užít, zapamatovat. Už totiž nikdy nebudou. Od rána jsem byla na měkko, dokonce jsem udělala palačinky z litru mlíka a vzpomínala na všechny ty první roky našich dětí.
Všechny byly úplně jiné a všechny mě toho moc naučily (nejvíc využívám to, jak spát za chůze a dělat, že přesně vím o čem mluvíte i když nerozumím ani slovu..)
Pepina s Tondou to prožívali stejně intenzivně jako já, ale asi jenom proto, že se těšili jaký dárek Karel dostane a že se večer bude opékat. Bylo ale fakt hezké jak kolem něj celý den skákali a opakovali mu:”Karlíčku! Kájo! Ty máš dneska rok!” Myslím, že to budou první slova, která kdy řekne.
A pak jsme pili a jedli z papírových tácků a šli jsme spát s nevyčištěnýma zubama do stanu. A vlastně nemám ani moc fotek, protože to mám v hlavě. Jsem nebetyčně šťastná, že naše dítě mohlo své "první" oslavit s holým zadkem, pusou od jahod a s nejbližší rodinou...:)
Vlastně dost nudný článek dneska. A přitom to bylo fakt super...!
Tak třeba za rok:)













1 komentář: